Publikováno: 01.10.2019 |
~ čtení |
Aktualizováno: 10.11.2022 |
Svět
Evoluční pec
Veškerou poznatelnou skutečnost (čili celek reality) můžeme rozdělit na čtyři základní oblasti:
nestvořené (věčné) věci:
- bůh: oblast zdroje a původce (příčiny) všech stvořených věcí a jejich zákonitostí
stvořené věci:
- svět: oblast skutečnosti mimo nás
- člověk: oblast našeho vlastního já
- společnost (rodina): oblast mezilidských vztahů
Tento článek bude pojednávat o první z těch stvořených oblastí – totiž o světě.
- světem zde myslím především „celý vesmír“ (tj. veškerou skutečnost → vše, co reálně existuje)
Uvedení do problému
Základní povaha (struktura) světa
Položíme-li si otázku „co je to svět?“, existuje na ni v zásadě jen několik základních odpovědí:
- svět je bytost (vlastník) [a všechny věci světa jsou jejími vlastnostmi] → podstatou světa je on sám (svět jako bůh, neboli zbožštěný svět)
- svět je soubor mnoha věcí/bytostí (vlastníků) → podstatou světa jsou svébytné věci/bytosti (obyvatelé světa)
- přičemž těmito svébytnými věcmi/bytostmi (obyvateli světa) jsou
- buď obvyklé věci (tedy to, co běžně věcmi nazýváme – jako např. půda, nerost, řeka, jednobuněčný organismus, rostlina, živočich, člověk apod.)
- nebo jejich základní stavební kameny, z nichž se všechny ty věci skládají (tedy atomy či jiné miniaturní stavební prvky)
- přičemž těmito svébytnými věcmi/bytostmi (obyvateli světa) jsou
Svět se nám tedy může jevit různě:
- Někdo považuje svět za božstvo s miliardami chapadel, které se hýbou podle jeho svrchované vůle.
- Jinému svět připadá jako více či méně uspořádaný shluk nejrůznějších věcí/bytostí (a jejich vlastností či výtvorů).
- Pro dalšího je svět jen jakási mozaika tvořená nekonečným množstvím dílků (atomů), které se neustále [nahodile a bezúčelně] přeskupují a vytvářejí stále nové obrazy (věci).
Základní účel (smysl) světa
Naší druhou otázkou by pak mělo být „co je účelem (smyslem) světa?“
Každá z výše uvedených možností přisuzuje světu odlišný účel (smysl):
- Je-li svět božstvem, pak smyslem světa je bezpodmínečné plnění jeho vůle, přičemž člověk (spolu se všemi ostatními věcmi/bytostmi) je pouhým nástrojem, skrze nějž toto božstvo svou vůli ve světě uskutečňuje (podobně jako loutka, která se pohybuje přesně podle pokynů loutkovodiče).
- Je-li svět souborem nejrůznějších věcí a bytostí, které jsou zaměřeny k určitému cíli, pak smyslem světa je poskytnout nám vhodné místo k vlastnímu zdokonalení (tj. k dosažení svého životního cíle).
- Je-li svět jen nahodilým shlukem atomů, pak žádný účel (smysl) nemá.
1 Základní povaha (struktura) světa
Jak už víme z pojednání o věcech (a jejich základního rozdělení), tak svět [tj. všehomír/vesmír či celek reality] může být:
- buď pravou věcí
- které se dělí na vlastníky a jejich vlastnosti
- nebo zdánlivou věcí (tj. souborem mnoha pravých věcí)
Nyní si tyto možnosti zkusme blíže rozebrat a určit, co z toho je pravda a co lež (omyl).
1.1 Svět jako jediný vlastník
Co když žádná věc na světě ve skutečnosti není autonomní (svébytná), nýbrž je pouhou částí (tj. pouhou nesamostatně existující vlastností) něčeho většího, čemu jedinému přisuzujeme skutečnou svébytnost – třeba Země (označované jako Gaia v řecké mytologii, či Eywa ve filmu Avatar) nebo nějaké nadpřirozené Energie (označované jako Síla ve filmu Star Wars, či Jin a Jang v taoismu), případně nějakého božského Ducha (např. Brahmă v hinduismu) apod. Tato představa světa (jako jediného organismu, kde jednotlivé věci [ať už živé či neživé] představují jeho orgány či buňky), je [v různých podobách] mezi lidmi velmi rozšířená. Představme si tedy svět jako jednoho jediného vlastníka (božstvo) a všechny věci na tomto světě (včetně člověka) jako jeho vlastnosti, a zkoumejme, co by se stalo, kdyby to byla pravda…
1.2 Svět jako vlastnost [nějakého vlastníka]
Čistě teoreticky by mohl být svět i jedinou vlastností (či souborem složeným výhradně jen ze samých vlastností). Tuto představu světa však můžeme hned zkraje směle zavrhnout, protože jakákoli vlastnost může existovat pouze v nějakém vlastníkovi. V celku reality (tj. na světě, ve vesmíru) tedy musí být minimálně jeden vlastník.
1.3 Svět jako soubor mnoha svébytných věcí (tj. vlastníků a jejich vlastností)
Pokud svět může být buď pravou věcí (tj. jediným vlastníkem nebo jedinou vlastností), nebo zdánlivou věcí (tj. souborem mnoha pravých věcí), ale my jsme zjistili, že pravou věcí být nemůže, pak je jasné, že svět musí být souborem mnoha pravých věcí (tj. souborem mnoha vlastníků a jejich vlastností).
Nyní už zbývá jen zjistit, co je tedy těmi pravými věcmi (těmi svébytnými/autonomními vlastníky):
- zda obvyklé věci (např. půda, nerost, řeka, jednobuněčný organismus, rostlina, živočich, člověk),
- nebo jejich základní stavební kameny (např. atomy či jiné miniaturní stavební prvky)?
Jak jistě všichni víme, realita světa má mnoho vrstev:
stavební obvyklé skupiny prvky věci věcí ----------------------------------------------------------------- 1) atomy > molekuly > buňky > orgány > tělo > člověk > národ 2) atomy > molekuly > buňky > orgány > tělo > strom > les 3) atomy > molekuly > krystaly > nerost > hora
Z výše uvedeného schématu je ale na první pohled zřejmé, že každá běžná věc (např. člověk, strom či nerost) se skládá z atomů. Co je tedy těmi pravými věcmi (tj. vlastníky neboli nositeli vlastností daných věcí) → člověk, strom, nerost ... nebo jejich základní stavební kameny (atomy/částice)?
Jinými slovy, buď jsou svébytnými vlastníky jednotlivé obvyklé věci (nerosty, rostliny, živočichové) ...
-
a v takovém případě pak všechny vlastnosti určitého nerostu patří právě tomuto nerostu,
a všechny vlastnosti určité rostliny patří této rostlině,
a všechny vlastnosti určitého člověka patří tomuto člověku (což je v souladu s tím, jak to většina lidí běžně chápe)
- pravým nositelem [či zdrojem] vlastností dané věci je ta samotná věc (či nějaký její vnitřní princip – např. duše)
nebo jsou jedinými svébytnými vlastníky na celém světě jednotlivé atomy ...
-
a v tom případě jsou všechny obvyklé věci (nerosty, rostliny, živočichové) ve skutečnosti jen nepravými věcmi
(tj. složeninami či shluky atomů), což znamená, že všechny vlastnosti určitého nerostu nepatří ve skutečnosti jemu, ale jeho atomům;
stejně jako všechny vlastnosti určité rostliny nepatří jí, ale jejím atomům;
a všechny vlastnosti konkrétního člověka nepatří jemu, ale jeho atomům.
- pravým nositelem [či zdrojem] vlastností dané věci jsou její stavební prvky (atomy) → čili jakými vlastnostmi disponují atomy, takovými vlastnostmi bude disponovat i ta věc, která se z nich skládá
Při následujícím prověřování výše uvedených představ (tj. obvyklé věci vs. atomy) se zaměříme především na člověka, protože právě na jeho příkladu nejlépe vynikne nesmyslnost jedné z těchto představ. Čili klíčová otázka zní: Kdo je [v případě člověka] vlastíkem lidských vlastností (tj. koho/čí jsou to vlastnosti – komu/čemu vlastně patří lidské myšlení, cítění či jednání)? Atomům nebo lidskému já (duši)?
1.3.1 Atomy (elementární částice)
Prověřme nejprve tu druhou [z výše uvedených možností], tedy tu, která tvrdí, že všechny obvyklé věci (resp. celý svět) nejsou ničím jiným než jen shlukem atomů, čili že těmi jedinými pravými svébytnými vlastníky (nositeli všech [nám známých i dosud neznámých] vlastností) jsou atomy*.
* Výraz „atomy“ nemusíme brát doslovně. Klidně se může jednat o jiný druh elementárních částic (např. subatomární částice nebo látky, které jsme třeba dosud ještě ani neobjevili). Podstatná je tu jen ta představa, že všechny běžné věci (resp. celý svět/vesmír) se skládají z nějakých původnějších látek, které slouží jako základní stavební jednotky všech věcí.
Pokud tomu tak je, pak žádnou „vyšší strukturu“ (např. člověka) nelze považovat za pravou věc (tj. za samostatného svébytného vlastníka, nositele svých vlastností), ale spíše za zdánlivou věc (tj. za soubor mnoha nějakých původnějších vlastníků – v tomto případě atomů).
V takovém případě [jak už bylo zmíněno] by všechny vlastnosti člověka nepatřily ve skutečnosti tomu člověku, ale jeho atomům, z nichž se skládá (neboť to ony by byly těmi pravými vlastníky, tj. nositeli všech lidských vlastností).
Pokud by totiž člověk nebyl ničím víc než jen shlukem atomů, pak by to znamenalo, že když byste měli k dispozici pouze atomy (a nic jiného) a dokázali je poskládat přesně do podoby člověka, musela by z toho nutně vzniknout živá a myslící bytost (= člověk). Tento [odvážný] názor zastávají materialisté s evolucionisty.
Pokud se nad tím ale kriticky zamyslíte, odhalíte tam řadu rozporů, které jsou neklamnou známkou omylu.
1.3.2 Obvyklé věci (např. rostliny, zvířata či lidé)
Víme, že svět může být buď pravou věcí (tj. vlastníkem či vlastností), nebo zdánlivou věcí (tj. souborem mnoha pravých věcí), přičemž první možnost jsme vyvrátili. Z toho plyne, že svět je zdánlivou věcí.
Dále jsme se ptali, co je vlastně těmi pravými věcmi (tj. svébytnými/autonomními vlastníky), z nichž se svět skládá – zda běžné věci či atomy, přičemž tu druhou možnost (= atomy) jsme vyvrátili. Z toho plyne, že těmi pravými věcmi jsou běžné věci (např. rostliny, zvířata či lidé).
Tím jsme zároveň dospěli k jednomu z nejdůležitějších poznatků o člověku – totiž k poznatku, že člověk je pravou věcí (tj. svébytnou bytostí, skutečným vlastníkem/nositelem svých vlastností).
2 Základní účel (smysl) světa
Možnosti:
- Je-li svět bytostí (vlastníkem), pak my jsme pouhými jejími vlastnostmi a jsme tedy vůči ní v podřízeném, služebném vztahu (podobně jako loutky, programy či vlastnosti závisejí ve všem na loutkáři, programátorovi či vlastníkovi).
- Je-li svět souborem mnoha vlastníků, pak je
- buď hromadou nahodile uspořádaných atomů bez jakéhokoli hlubšího smyslu,
- nebo domovem/obydlím pro všechny pravé věci (místem vhodným pro jejich existenci/život).
Závěr:
- Jelikož už víme, že svět je souborem mnoha vlastníků (svébytných věcí/bytostí), plyne z toho, že jeho účelem (smyslem) je být naším domovem – tj. místem, kde se tyto svébytné věci/bytosti mohou realizovat, žít, vyvíjet a zdokonalovat.
Závěry
Svět: místo k životu
- svět je souborem mnoha svébytných věcí (či bytostí)
- těmito svébytnými věcmi jsou obvyklé věci, jak jim běžně rozumíme (tedy obvyklí nositelé svých vlastností)
- obvyklá věc je to, čemu patří dané vlastnosti → může to být atom i molekula (pokud existují samostatně), nebo hornina, půda, jednobuněčný organismus, rostlina, živočich či člověk
- účelem (smyslem) světa je poskytnout věcem (či bytostem) místo a zázemí k existenci (životu)
- pokud jde o člověka, tak svět představuje evoluční pec → místo, kde se může svobodně realizovat (tj. vyvíjet k lepšímu neboli zdokonalovat)
Klíčový rozdíl mezi vlastníkem a vlastnictvím → aplikováno na člověka
- člověk je svébytnou bytostí (skutečným vlastníkem, nositelem svých vlastností, pánem svého vlastnictví, majitelem svého majetku)
- většina lidí však žije jako otroci (tj. v podřízenosti a poslušnosti)
- chovají se, jako by byli majetkem (vlastnictvím či vlastností) jiných
- vzdávají se samostatného úsudku a soběstačného způsobu života
- stávají se těžce závislými na jiných (či na systému)
- v politice se to projevuje jako rozdíl mezi politikem a voličem
- politik chce vládnout, zatímco volič chce být ovládán (nebo to přinejmenším považuje za cosi nevyhnutelného/nutného)
- v náboženství se to projevuje jako rozdíl mezi církví a věřícím
- církev ovládá všechny důležité aspekty lidského života, věřící se jejímu diktátu poslušně podřizuje (tj. vzdává se svého svobodného úsudku, vlastních rozhodnutí a hlasu svědomí)
- v politice se to projevuje jako rozdíl mezi politikem a voličem
- žít jako vlastník (= svébytná, soběstačná bytost) není snadné, obzvlášť jsme-li obklopeni politickým a náboženským systémem, který usiluje o totální nadvládu nad našimi životy