Námitky vyplývající z poznatků o člověku:

Námitky vyplývající z poznatků o bohu:

Námitky vyplývající z poznatků o světě:

• Atomismus tvrdí, že základní stavební jednotkou člověka (a zároveň i jedinými pravými vlastníky v celém široširém světě) jsou [blíže nespecifikované] elementární částice.
• Otázkou je, co konkrétně si máme pod touto elementární částicí představit. Možností je několik:
  • Živé látky:
    • Orgány
      • Tělesné orgány nemohou být svébytnými věcmi (vlastníky lidských vlastností), protože jakmile je oddělíme od celku (tj. vyjmeme z lidského těla), přestávají být tím, čím jsou [totiž nástroji plnícími v organismu jisté funkce], a jako takové zanikají. Mimo lidský organismus tyto věci zkrátka existovat nemohou (pomineme-li případy umělého udržování některých orgánů „při životě“ např. při transplantacích).
    • Buňky
      • Ani buňky mnohobuněčných organismů nelze považovat za svébytné věci, které by dokázaly existovat (žít) samy o sobě – mimo organismus, jehož jsou přirozeně součástí. Po vynětí buňky z těla mnohobuněčného organismu tato okamžitě odumírá a zaniká.
  • Neživé látky:
    • Atomy (či jiné miniaturní částice)
      • Podle evolučních biologů (zastánců atomismu) prý život vznikl z neživé hmoty asi nějak takto:

        ⁽¹⁾ atomy → ⁽²⁾ anorganické molekuly → ⁽³⁾ organické molekuly (aminokyseliny → peptidy → bílkoviny // monosacharidy → RNA → DNA) → ⁽⁴⁾ jednobuněčné organismy → ⁽⁵⁾ mnohobuněčné organismy

      • I když to [na první pohled] vypadá uvěřitelně, potíž je v tom, jak vysvětlíte, kde se v tom souboru neživých prvků vzal život (resp. nové vlastnosti, kterými věci na předchozí úrovni nedisponovaly).
        • Poznámka: Ve sporu s atomisty (evolucionisty) nejde o to, zda může z atomů vzniknout nějaký složitější útvar (např. molekula, buňka či člověk), nýbrž o to, kde se v těch složitějších útvarech berou ty nové vlastnosti (např. život, cítění či myšlení) → co je jejich zdrojem.
        • Vezměmě si například ten první přechod (tj. atomy → anorganické molekuly) a zkoumejme, co se při něm [z hlediska vlastníků/vlastností] vlastně děje:
          • spojí-li se dva atomy vodíku (2H) s jedním atomem kyslíku (O), vznikne molekula vody (H₂O)
          • vodík (H) je plyn, kyslík (O) je plyn, ale voda (H₂O) je kapalina
          • jak je možné, že spojením dvou plynných prvků vznikne něco kapalného, když žádný z těch plynných prvků [sám o sobě] touto vlastností původně nedisponoval?
            • kde se v té molekule tato nová vlastnost (= kapalnost) vzala?
          • zdánlivá věc (složenina) se pozná podle toho, že obsahuje pouze ty vlastnosti (znaky), které jsou přítomné u jejích jednotlivých složek
            • např. les má jen takové (a žádné jiné) vlastnosti, jaké mají jeho jednotlivé složky (stromy) samy o sobě
          • aplikujeme-li to na náš příklad s vodou, pak identita atomu vodíku obsahuje „to, co činí atom vodíku vodíkem“ a identita atomu kyslíku obsahuje „to, co činí atom kyslíku kyslíkem“ (nic víc, nic míň)
          • pokud by však tyto atomy vytvořily zdánlivou věc (složeninu), pak by identita této složeniny musela být tvořena výhradně jen „tím, co činí atom vodíku vodíkem a atom kyslíku kyslíkem“ (nic víc)
            • molekula tvořená plynným atomem vodíku a plynným atomem kyslíku by tedy v prvé řadě musela být rovněž plynem (a nikoli kapalinou), neboť plyn + plyn ≠ voda!
          • jenže tak tomu evidentně není, neboť voda je kapalina (nikoli plyn), která má podstatně odlišné vlastnosti (charakteristiky) než jaké mají jednotlivé atomy, které ji tvoří [tj. obsahuje i něco jiného, než „to, co činí atom vodíku vodíkem a atom kyslíku kyslíkem“], což dokazuje, že její identita není složená (poskládaná z dílčích složek), nýbrž zcela nová
            • molekula vody tedy nemůže být zdánlivou věcí (složeninou), nýbrž musí být pravou věcí (vlastníkem – nositelem svých vlastností)
            • přítomnost nových podstatných vlastností (např. „kapalnosti“ v molekule vody) je tedy důkazem vzniku nové pravé věci (nového vlastníka)
          • kromě toho, jsou-li původní atomy vodíku a kyslíku pravými vlastníky (nositeli svých vlastností), jak je možné, že v molekule vody už nejsou skutečně svébytné (autonomní), tj. schopné samostatné existence, nýbrž jsou tam na způsob vázaných (podřízených) částí … neboli vlastností?
            • atomy vodíku a kyslíku po přeměně na molekulu vody ztrácejí svou svébytnost (tj. přestávají být vlastníky, nositeli svých vlastností) a stávají se z nich „otroci“ → vlastnosti nového vlastníka (= molekuly vody), která má také vlastní (podstatně odlišnou) identitu, jež se navenek projevuje i podstatně novými vlastnostmi (vč. „kapalnosti“) → molekula zde přebírá vlastnictví nad atomy (tj. sama se stává jejich novým vlastníkem, zatímco ony se stávají jejím vlastnictvím)
            • Zvláštní ovšem je, že k této změně identit (z identity plynu v identitu kapaliny) dochází prokazatelně „za života“ obou původních atomů. Pochopil bych ještě, kdyby např. dva „rodiče“ měli identitu opice, ale jejich „dítě“ by [božím zásahem] získalo identitu člověka. V tomto případě však ale oba „rodiče“ (= atomy) měli původně identitu plynu, ale pak najednou tato jejich původní identita zanikla a vznikla identita nová → identita vody (= molekula). To ale [zdá se] odporuje neměnnosti přirozenosti. Ledaže bychom připustili, že bůh identitu věcí (přinejmenším těch pomíjivých) měnit může.
        • Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že při přechodu 1 → 2 (tj. při vzniku anorganických molekul) dochází ke vzniku zcela nové věci (svébytného vlastníka s novou identitou a podstatně odlišnými vlastnostmi).
        • Tím tedy máme také dokázáno, že v přechodech 1 → 2 → 3 → 4 → 5 nevznikají pouhé složitější shluky atomů (zdánlivé věci), nýbrž svébytné věci zcela nového druhu (tj. praví vlastníci s podstatně novými vlastnostmi, které u předchozích článků řetězce chybí), jejichž novou (podstatně odlišnou) identitu nelze chápat jako dědictví, ale jako nové stvoření … pokud tedy nemíníme tvrdit, že je možný „vznik z ničeho“.
      • Závěr: Z prostého (= samovolného) spojení neživých a nemyslících atomů (či jiných věcí) myšlení a život vzniknout prostě nemůže. Pokud se v nějaké bytosti „objevil“ život (nebo myšlení), pak to rozhodně nebylo z [neživých] atomů, ale z nově získané identity. A protože z článku o bohu víme, že vzniklé věci nemohou vzniknout samy od sebe ani z ničeho, pak nezbývá než připustit, že tuto novou identitu [resp. ty nové vlastnosti/schopnosti] musel vytvořit nějaký jiný, vnější „tvůrce“ (= její příčina).
• Z výše uvedeného plyne, že ani orgány, ani buňky, ani atomy nelze [v případě člověka] považovat za svébytné věci (nositele lidských vlastností), a že tedy atomistická představa světa je mylná (nesmyslná).
• Klíčovým závěrem, k němuž jsme zde došli, je, že nové věci, které při evoluci (tj. při přechodech 1 → 2 → 3 → 4 → 5) vznikají, získávají „něco“ (= novou identitu s novými vlastnostmi), co žádná z jejich složek [sama o sobě] neměla. Kde se ale to „něco“ vzalo? Z pojednání o bohu víme, že existují celkem tři možnosti, jak může něco vzniknout: (1) z ničeho, (2) samo od sebe, nebo (3) působením jiné věci (tj. od jiného). Že by tato nová identita (s novými vlastnostmi) mohla vzniknout odnikud, je nesmysl. Že by mohla vzniknout jen tak sama od sebe (tj. že by si nějaká věc mohla sama vytvořit novou identitu – sadu vlastností), to je také hloupost. Čili musel ji vytvořit „někdo jiný“ (ať už to byl kdokoli). To je podle mě jediný racionální závěr.
• Ještě jinak: Zatímco chemik vnímá vodu jako tříatomovou molekulu složenou ze dvou vodíků a jednoho kyslíku, filosof ji vnímá jako pravou věc s vlastní identitou. Chemika tedy ani nenapadne ptát se, zda tyto atomy ztrácejí vstupem do vazeb tvořících molekulu vody svou individualitu (tj. zda při tom „zaniká“ identita těch původních atomů a „vzniká“ úplně nová identita, čili nová věc). Pro filosofa je to však klíčová otázka. Voda se nechová jako kyslík ani jako vodík, naopak se svými projevy od vodíku nebo kyslíku zásadně (tj. podstatně) liší. Je tedy třeba ji považovat za vyšší celek (za nové individuum čili za věc s novou identitou, jinými slovy za „nové stvoření“ neboli „nový druh“), který není prostým „spojením“ (či shlukem) jeho složek. Na rozdíl od vodíku a kyslíku v molekule vody se např. kovové části složené do podoby mlýnku na maso jako vyšší individuum nechovají. Činnost mlýnku na maso je možné vyvodit z vlastností jeho částí, které se chovají stále stejným způsobem, ať jsou součástí mlýnku, nebo samostatnými díly. Atom vodíku se ale chová diametrálně odlišně jako samostatný atom vs. jako součást molekuly vody. Zatímco tedy voda je individuem (tj. novým vlastníkem s vlastní identitou, a tedy i se zcela odlišnými vlastnostmi), mlýnek na maso je shlukem individuí (tj. zdánlivou věcí, podobně jako les je shlukem stromů, nebo vojsko shlukem vojáků … jejichž vlastnosti se však neliší od vlastností jednotlivých členů – tj. vlastnosti lesa jsou totožné s vlastnostmi, které mají jednotlivé stromy, a podobně ani vojsko nemůže mít jiné vlastnosti, než jaké mají jednotliví vojáci, kteří ho tvoří). Ne tak ale u vody, která má zcela jiné vlastnosti než plyny vodíku a kyslíku. Proto nemůže být voda pouhým shlukem vodíkových a kyslíkových atomů (tak jako je tomu v případě lesa či vojska, které jsou pouhým shlukem stromů či vojáků), ale musíme ji uznat za zcela novou věc (nového vlastníka s novou identitou). Spojením atomů vodíku a kyslíku tedy vzniká zcela nová věc, kterou už nelze považovat jen za prostý shluk nějakých atomů, ale za zcela nové individuum (s vlastní identitou, která z ní činí novou věc s odlišnými vlastnostmi).

  Evoluce: Jak je to tedy s evolucí – tj. s představou, že se jednotlivé druhy organismů postupem času samovolně vyvíjejí (tj. přeměňují) v jiné [obvykle složitější a dokonalejší] druhy organismů? Domnívám se, že tato představa žádným pravdivým poznatkům o světě neodporuje, až na jednu výhradu – totiž, že se to neděje „samovolně“, nýbrž působením nějakého jiného činitele. Víme-li bezpečně, že může ze dvou atomů plynu vzniknout molekula vody (což je podle mě jasný důkaz evoluce), pak může [na základě podobných principů] z jednoho druhu živočicha (např. opice) vzniknout jiný druh živočicha (např. člověk). Důležité je si ale uvědomit, že pravým důvodem tohoto „přerodu“ (z jednoho druhu v jiný) musí být změna identity. Jinými slovy, žádná podstatná změna není možná bez [předchozí] změny identity. Čili dojde-li ke změně identity, dojde pak automaticky (následně) i ke změně vlastností. Přestože tedy změna vlastností je [svým způsobem] automatická, změna identity nikoli. Změnu identity musí někdo provést (sama od sebe se totiž změnit nemůže)! A jediným, kdo tu připadá v úvahu, je bůh.

  Takže:

  • ano, evoluce prokazatelně probíhá, ale …
  • ne samovolně → ne bez boha (který ji musí „vyprovokovat“ změnou identity)