Náboženství

Vztah člověka k Bohu

Publikováno: 01.06.2020
Aktualizováno: 07.09.2020

Ostatní světová náboženství
Buddhismus

V přípravě ...

T

Stručné shrnutí základních myšlenek buddhismu

Upozornění: Následující popis představuje koncepci nejstaršího (původního) buddhismu, která se nemusí dokonale krýt s koncepcemi některých novějších buddhistických směrů. Dnešní buddhismus (podobně jako i všechna ostatní velká náboženství) tudíž nepředstavuje žádný jednotný věroučný systém, ale obsahuje řadu i protichůdných směrů a odnoží.

Buddhismus je striktně nemetafysický (tj. důsledně se vyhýbá otázkám, které přesahují hranice lidských zkušeností – neklade si tedy otázky po První Příčině, Stvořiteli, všemohoucím Původci, a pokud je nějaký kriticky uvažující člověk položí, bývá odbyt zpravidla s tím, že znalost těchto věcí není pro osobní spásu podstatná). To znamená, že i když buddhismus řeší otázku smyslu lidského života, činí tak čistě humanisticky (bezbožně). Buddhistu nezajímá, zda je svět konečný či nekonečný, věčný či nevěčný, zda lidský život po smrti pokračuje či nikoli. Zajímá ho pouze a jenom otázka spásy, tj. osvobození se od utrpení empirického světa (označované zde jako „nirvána“). Mravní život buddhisty nepotřebuje (ve srovnání s křesťanem) ani žádný stimul ze záhrobí. Určité životní postoje vrhají lidskou bytost zpět do koloběhu reinkarnací a způsobují, že člověk podléhá neúměrně? dlouho útrapám života. Nirvána (= konečné osvobození, dosl. vyhasnutí) je nevědomý stav – buddhista totiž spatřuje spásu ve vyhasnutí vědomí. Vědomí je radikálním zlem, protože nastoluje nežádoucí dualitu (rozdíl) mezi poznávajícím a poznaným. [Zlo v buddhismu nezpůsobil hřích (= svobodné rozhodnutí proti Božímu zákonu), nýbrž ontologický kolaps Absolutna, spočívající v blíže nevysvětleném rozpadu původní (= žádoucí) Jednoty a vzniku nežádoucí mnohosti. Větší kontrast s křesťanským učením lze jen těžko myslet.] Bůh je pro buddhisty určitou neurčitostí, zbavenou jakékoliv omezující rozdílnosti. Dualita značí základní formu mnohosti, a mnohost [prý] nemůže být původní. Původní je vždy jednota a [proto] všechno tíhne zpět ke svému původu – do Jednoty. Na této cestě musí být odstraněna každá překážka, která dosažení původního stavu zabraňuje, na prvním místě lidské vědomí. Vnitřní já (tj. vědomí sebe sama) je iluze, omyl. Proces vyhasínání vědomí se počíná asketickým odklonem od všeho, co vědomí stimuluje v jeho nenasytné sebepotvrzující touze – od vnějšího světa a emotivních reakcí na jeho přítomnost (= od vášní).

Sporné body v buddhistické filosofii

  1. Veškeré zlo spočívá v iluzorním přesvědčení, že mezi poznávajícím a poznaným je rozdíl.
    Z toho pak také plyne, že:
    • Existence vnitřního já jedince je jen iluze.
    • Existence empirického světa je jen iluze.
  2. Bůh nehraje v lidské spáse žádnou [aktivní] roli.
  3. Bůh je určitou neurčitostí, zbavenou jakékoliv omezující rozdílnosti.
  4. Konečný osud člověka spočívá v radikálním zničení veškerého vědomí (= poznání) a všech lidských vášní (= lásky).

Vyvrácení buddhistických omylů

Nyní se pokusím ukázat, v čem jsou výše uvedené představy rozporné:

  1. Veškeré zlo spočívá v iluzorním přesvědčení, že mezi poznávajícím a poznaným je rozdíl, z čehož pak plyne, že vnitřní já jedince i empirický svět jsou pouhou iluzí (omylem).

    T

  2. Bůh nehraje v lidské spáse žádnou [aktivní] roli.

    T

  3. Bůh je určitou neurčitostí, zbavenou jakékoliv omezující rozdílnosti.

    T

  4. Konečný osud člověka spočívá v radikálním zničení veškerého vědomí (= poznání) a všech lidských vášní (= lásky).

    Konečný osud člověka spočívá v životě s Bohem, kterýžto život se uskutečňuje prostřednictvím poznání a lásky. Jelikož člověk není Bohem, respektuje lidské poznání tuto bytostnou (ontologickou) rozdílnost – poznává Boha jako jiného od sebe. Nirvána (jakožto totální vyhasnutí vědomí a vášní) je proto metafyzicky nemožná, protože povaha poznání spočívá v respektu jiného, nakolik je jiné. Láska a poznání jsou absolutní hodnoty a předpokládají pluralitu (mnohost). Východní útok na pluralitu je proto útokem na tyto nejvyšší hodnoty, na nichž je založena celá [realistická = s realitou souznící] kultura Západu.

    Ještě jinak: Z filosofie máme dokázané, že zaměření rozumu k pravdě a zaměření vůle k dobru (jež si vůle přivlastňuje láskou) patří k nutným akcidentům člověka. To znamená, že bez těchto základních schopností (tj. schopnosti poznávat pravdu a milovat dobro) by člověk přestal být „tím, čím je“ (= člověkem). Pokud tedy někdo požaduje, abychom tyto základní schopnosti (které nás činí lidmi) radikálně vymýtili, pak tím vlastně žádá, abychom přestali být lidmi (abychom byli nelidští, abychom se odlidštili). Takový požadavek však zjevně odporuje nutnému zaměření naší přirozenosti (a je tudíž nepřirozený či protipřirozený). Takový požadavek jde tedy proti samotné lidské identitě (tj. proti tomu, co nás dělá lidmi). Tím ale koliduje s realitou (neboť se jí staví na odpor = požaduje něco, co je s ní v rozporu), a je tedy rozporný (mylný). Jako takový je navíc neuskutečnitelný, neboť jeho důsledné uskutečnění by přivodilo okamžitý zánik lidského jedince. Jak by řekli lékaři, ztráta základních (tj. pro lidský život nutných) schopností by představovala natolik devastující zranění, že by bylo „neslučitelné se životem“.

    Závěr: Hlavní požadavek buddhismu na radikální vymýcení vědomí a vášní je tedy rozporný, a tudíž mylný (nesmyslný).

 

Texty k dalšímu studiu:

  1. Fišer, Ivo. Filosofická koncepce nejstaršího buddhismu. 2. vyd., (V této podobě 1.). Praha: DharmaGaia, 1992. 59 s. ISBN 80-901225-0-7.
  2. Bstan-'dzin-rgya-mtsho, XIV. Cesta ke svobodě. Překlad Irena Janovcová. Vyd. 1. Praha: Pragma, 1997. 173 s. Základní učení tibetského buddhismu. ISBN 80-7205-466-X.
  3. Minařík, Květoslav. Jóga v životě současného člověka. Hradec Králové: Kruh, 1991. 257 s. Přímá Stezka; sv. 3. ISBN 80-85202-02-6.
  4. Harris, Sam. Spiritualita bez náboženství, aneb, Probuzení. Překlad Kateřina Ctiborová. Vydání první. Praha: Dybbuk, 2017. 203 stran. ISBN 978-80-7438-173-7.
  5. Waldenfels, Hans. Světová náboženství jako odpovědi na otázku po smyslu života a světa. Překlad Karel Šprunk. 1. vyd. Praha: Zvon, 1992. 63 s. ISBN 80-7113-062-1. (hinduismus, buddhismus, islám)
  6. Wolf, Václav. Buddhismus v katolické perspektivě. Vyd. 1. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2014. 161 s. ISBN 978-80-7266-394-1.
  7. Cardal, Roman. Orientalizace západního křesťanství. Distance: Revue pro kritické myšlení [online]. Praha: Academia Bohemica, 2002(4), 1-9 [cit. 2020-09-07]. ISSN 1212-7833. Dostupné z: distance.cz

Marcel Goliaš © 2020