7 pilířů šťastného života

06/2023
Kniha 7 pilířů v PDF
Pravým cílem života je dobrá životní praxe – nalezení
správného vztahu 1/bohu, 3/k sobě (člověk) a 3/k druhým (svět/rodina).
To má smysl, jen pokud existuje pravda, a tu lze odhalit jen správně užívaným rozumem.
Dej člověku rybu a nasytíš ho na jeden den.
Nauč ho rybařit a nasytíš ho na celý život.
Tyto stránky jsou určeny pro všechny, kdo se chtějí naučit rybařit – tj. lovit pravdu v moři omylů. Bez pravdivého poznání totiž není možné soustavně správně jednat, tj. dobře žít.

7 pilířů
šťastného života




Marcel a Lucie Goliašovi

2023




7 pilířů
šťastného života





pravda
rozum
věci
bůh
svět
člověk
rodina









Marcel a Lucie Goliašovi

2023

Tyto stránky vyšly také v podobě tištěné a elektronické knihy. Zatímco tištěná verze je zpoplatněna částkou 750 Kč (z důvodu vysokých nákladů na tisk a ruční vazbu), elektronickou verzi si můžete bezplatně stáhnout a volně šířit.

Kniha 7 pilířů šťastného života v tištěné podobě (dárkové balení):

Obrázek knihy
Cena: 750 Kč

Kniha 7 pilířů šťastného života v PDF (zdarma):

  běžná verze
  profi verze (s ořezovými rámečky)

ISBN: 978-80-11-03334-7 (vázáno)

ISBN: 978-80-11-03335-4 (pdf)

02/2023
~ minut čtení

Klíč
k pokladu šťastného života
→ stručné shrnutí pro lepší orientaci ←

Nejdůležitějšími otázkami, bez jejichž úspěšného vyřešení nelze žít vpravdě šťastný a spokojený život, jsou odpradávna otázky typu: 1/ kdo jsme, 2/ jaký je smysl a cíl našeho života, 3/ existuje bůh či 4/ pokračuje náš život i po smrti?

Najít na tyto otázky skutečně rozumné (= racionální) odpovědi, není snadné, protože na cestě k pravdivým odpovědím na nás číhá spousta překážek → od obyčejné lhostejnosti (nezájmu), přes pohodlnost (upřednostnění toho, co je snadné, před tím, co je správné), až po vyloženě zvrhlý způsob života.

Chceme-li správně používat auto, musíme vědět (alespoň zhruba), co to je, z čeho se skládá a jak se správně používá → tj. k čemu je řadicí páka, spojka, brzda, plyn, volant, kola, motor, olej, palivo, karosérie apod. Stejným způsobem bychom se měli seznámit i s tím, co je to vlastně člověk, z čeho se skládá a jak jeho jednotlivé „komponenty“ fungují a jak je správně používat, abychom ho dokázali „řídit“ a dojet s ním zdárně do vytýčeného cíle.

1 Pravda

Prvním krokem na cestě k tomuto cíli je zjistit, jestli vůbec existuje pravda, a pokud ano, jestli jsme vůbec schopni ji s jistotou (tj. spolehlivě) poznat. Tento krok rozhodně není zbytečný, protože pokud pravda neexistuje, nebo pokud sice existuje, ale my nejsme schopni ji spolehlivě poznat (ať už z jakéhokoli důvodu), pak nemá smysl pokračovat dál v této cestě – tj. nemá smysl hledat odpovědi na jakékoli další otázky (o člověku, bohu či posmrtném životě). Ověřit, jestli má celý tenhle náš podnik [hledání odpovědí na základní otázky života a smrti] smysl, by tedy mělo být naším prvním úkolem.

2 Rozum

Druhým krokem na cestě k odhalení smyslu lidského života je poznat, jakým způsobem funguje lidská mysl, rozum – nejdůležitější to nástroj, kterým jsme byli obdařeni. Právě (a jedině!) rozumem totiž můžeme spolehlivě poznat, v čem spočívá pravé štěstí a jak ho dosáhnout. I když určitým vodítkem na cestě životem pro nás někdy může být také 1/názor autority (rodičů, učitelů, idolů), 2/vlastní zkušenost, 3/nadpřirozené vnuknutí (zjevení), 4/intuice (tušení) či 5/hlas svědomí, jediným opravdu spolehlivým kritériem pro rozlišení pravdy od omylu byl, je a bude racionální důkaz (neboli ozřejmená, odůvodněná pravda), který nám může zprostředkovat jedině [správně užívaný, tj. logicky uvažující] rozum.

3 Věci

Než se pokusíme rozlousknout oříšek smyslu lidského života, je dobré si nejprve ujasnit některé základní skutečnosti, které stojí v pozadí veškeré známé [i dosud neznámé] reality (hmotné i duchovní). Základními stavebními kameny reality jsou věci (tj. všechno, co existuje nebo může existovat). Každá věc existuje a má určitou identitu (která ji odlišuje od ostatních věcí). Na světě se nacházejí 4 základní druhy věcí: vlastník (= svébytná věc: „pán“) vs. vlastnost (= závislá věc: „otrok“) a pravá věc vs. zdánlivá věc (složenina). Dalším užitečným poznatkem, který …
… nám odhaluje základní směřování (cíl) vesmíru i všech živých bytostí, je poznatek o čtyřech základních zákonech, které řídí vesmír: zákon úpadku (= cíl vesmíru: pohyb po proudu), zákon vývoje (= cíl živých bytostí: pohyb proti proudu), zákon práce (= nástroj zdokonalení) a zákon oběti (= síla a materiál na práci). Nenechte se zmást zdánlivou triviálností těchto poznatků! I když na YouTube s tím asi nikoho neoslníte a žádnou holku na to nesbalíte, k odhalení smyslu a cíle lidského života vám to poslouží dokonale.

4 Bůh

I když se učenci o existenci či neexistenci boha přou už po tisíciletí, obyčejnému člověku používajícímu zdravý selský rozum se tato otázka vyřeší ve chvíli, kdy si uvědomí jednoduchou věc → totiž, že každá věc vzniká z nějaké příčiny (resp. působením nějaké jiné věci). A protože zdravý selský rozum nám říká, že tenhle řetěz příčin a následků nemůže jít do nekonečna (jinými slovy, někde na úplném začátku musí být nějaká „první příčina“ neboli „první stvořitel“), pak z toho logicky plyne, že nějaký první stvořitel (sám nestvořený, a tím pádem věčný) prostě existovat musí. Můžete o tom vést spory, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Logika je v tomto směru naprosto neúprosná. A existuje-li bůh, pak všechny stvořené věci jsou jeho stvořením, které se nezmítá v chaosu, ale má určitý rozumný řád a řídí se určitými přirozenými (či chcete-li božími) zákonitostmi. Poznat tyto zákonitosti znamená poznat „boží vůli“. Nicméně bůh nemá náboženství. Náboženství jsou lidským výmyslem.

5 Svět

Jak už jsme si ujasnili v kapitole o věcech, svět (jako kterákoli jiná věc) může být buď pravou věcí (a v takovém případě může být buď svébytným vlastníkem [nositelem svých vlastností], nebo vlastností nějakého jiného vlastníka [např. boha]), nebo zdánlivou věcí (tj. souborem mnoha pravých věcí neboli mnoha vlastníků a jejich vlastností). Logickou úvahou lze (po vyloučení ostatních možností) dojít k závěru, že svět není ničím víc, než jen souborem mnoha svébytných věcí (či bytostí) a jejich vlastností. Těmito svébytnými věcmi jsou obvyklé věci, jak jim běžně rozumíme (např. lidé, zvířata, rostliny, horniny apod.). Účelem (smyslem) světa je poskytnout živým věcem (organismům, bytostem) místo a zázemí k existenci a životu (vývoji). Z tohoto důvodu je možné svět nazvat jakousi evoluční pecí → místem, kde se mohou organismy vyvíjet k lepšímu neboli zdokonalovat.

6 Člověk

Člověk (podobně jako svět) může být buď svébytným vlastníkem [nositelem svých vlastností], nebo vlastností nějakého jiného vlastníka [např. světa či boha]), nebo zdánlivou věcí (tj. souborem mnoha dynamických vlastností nebo mnoha statických vlastníků [např. atomů]). Logickou úvahou lze dojít k závěru, že člověk je svébytným vlastníkem (nositelem svých vlastností). Jako takový se skládá z duše (svébytné duchovní bytosti), která prostřednictvím fyzického těla a duševních schopností vykonává určité životní činnosti (organické, smyslové a rozumové), k nimž je přirozeně zaměřena (disponována). Nejdůležitějšími lidskými činnostmi je myšlení a jednání. A je-li tedy člověk přirozeně zaměřen k rozumnému uvažování (tj. k poznávání pravdy) a laskavému jednání (tj. k získání dobrého charakteru), pak jsou tyto hodnoty (resp. jejich dosažení) i smyslem a cílem lidského života. Člověk se tedy ukazuje být stvořen s určitými duchovními potřebami (sklony), které lze naplnit jen soustavným (tj. navyklým) vykonáváním určitých činností. Těmito činnostmi není nic jiného než rozumné uvažování (moudrost), sebeovládání (ukázněnost) a dobrosrdečnost (laskavost). Smyslem a cílem každého člověka je tedy získat pravou moudrost, která spočívá v napravení zvráceného života – tj. v dobrovolném podřízení se božím zákonům, ovládnutí svých nezřízených vášní (neboli nastolení vlády rozumu nad emocemi) a laskavém chování k druhým (projevujícím se ve vzájemné jednomyslnosti a solidaritě).

7 Rodina

Při uvažování o člověku přicházíme dále na to, že člověk je stavěn na život ve společnosti, nikoli však ve společnosti státu (tj. hierarchické společnosti), nýbrž ve společnosti rodiny (tj. rovnostářského společenství). Zatímco stát je uměle vytvořenou nesourodou skupinou lidí s často rozdílnými hodnotami a cíli, v níž mají lidé nerovné postavení (tj. jsou uměle rozděleni do hierarchicky uspořádaných tříd vládců, kněží, vojáků, zemědělců/řemeslníků a někdy i otroků), a jsou z principu nesoběstační a úzce specializovaní (díky čemuž jsou neúměrně závislí na jiných), rodina je [jediným] přirozeným společenstvím muže, ženy a jejich dětí, kde mají všichni rovnocenné postavení, jsou všestranně (univerzálně) založení a soběstační (tj. dokážou naplnit všechny základní lidské potřeby [s výjimkou potřeby životního partnera, které si člověk musí najít mimo vlastní rodinu]), a dokáží dosáhnout tolik potřebné jednomyslnosti a sounáležitosti. Díky tomu pouze rodina umožňuje člověku [optimálním způsobem] naplnit cíl lidského života (tj. dozrát v soběstačnou, všestranně zaměřenou a charakterní bytost).

Naše rodina

Manželé Goliašovi
22 let spolu