klasická Filosofie

Řešení základních otázek lidského života

a jako klíč k odhalení
základních pravd
, , a

Základy filosofického myšlení
Antropologie aneb o člověku

V přípravě ...

ANTROPOLOGIE (struktura předmětu)

Otázky

Kardinální antropologická otázka:

  • Kdo je člověk?
    • Je člověk svébytnou bytostí? (A pokud ano, co z toho plyne?)
    • Má pevně danou identitu?
    • Má svobodnou vůli (čili je za své činy odpovědný)?

Odpovědi

Klíčové poznatky antropologie:

  • člověk = duše obdařená určitými základními schopnostmi, které nás ponoukají k různým životním činnostem

    neboli: člověk = duše (tj. substance) obdařená organickými, psychickými a rozumovými schopnostmi (tj. nutnými akcidenty), které se realizují v životních činnostech (tj. nahodilých akcidentech), jejichž účelem je naše zdokonalení (tj. nastolení pořádku v našem myšlení a jednání)

    čili: Jádrem člověka je duše, která je obdařena určitými schopnostmi, z nichž nejdůležitější je rozum a vůle. Tyto schopnosti představují určitý potenciál, který můžeme využívat buď správně nebo špatně. Užívat tyto schopnosti správně znamená užívat je ke konání mravně dobrých skutků (tj. používat svůj rozum a vůli k poznávání a činění dobrých věcí). Užívat tyto schopnosti špatně znamená užívat je ke konání mravně špatných skutků (tj. používat svůj rozum a vůli k páchání zla). Poznáváním a činěním dobra se člověk stává lepším, dokonalejším (získává lepší vlastnosti, které ho zdokonalují). Pácháním zla se stává horším, zkaženým (získává špatné návyky, které ho kazí a deformují).

  • duši (substance) spolu s jejími základními schopnostmi (nutné akcidenty) označujeme termínem přirozenost
    • přirozenost (jakožto základní životní výbava člověka) je neměnná
  • tato přirozenost pudí člověka k určitým životním činnostem (nahodilé akcidenty), kterým říkáme souhrnně život
    • život (jakožto dynamické projevy přirozenosti) je proměnlivý

Důkazy:

  • důkaz substanciality člověka
    • člověk je existenčně nezávislý na jiném subjektu (důkaz tzv. inseity člověka)
    • člověk má vlastní, nesloženou esenci (důkaz tzv. perseity člověka)
  • důkaz lidské přirozenosti
  • důkaz lidské duše
  • důkaz lidské svobody

Omyly

Mylné výklady člověka:

  • plynoucí z popírání existenční autonomie (čili inseity) člověka:
    • monismus: člověk jako nesvébytný akcident Univerza
  • plynoucí z popírání esenciální autonomie (čili perseity) člověka:
    • atomismus a historismus: člověk jako nesvébytný soubor dynamických procesů

Marcel Goliaš © 2019