První nezbytnou podmínkou pro úspěšné nalezení odpovědí na základní otázky lidského života
je naučit se správně myslet, neboli uvažovat logicky.
Myšlení (jakožto nástroj poznávání pravdy) má svá pravidla, ale i úskalí.
Chceme-li se promyslet k pravdivým a spolehlivým závěrům o smyslu lidského života, musíme se s těmito pravidly seznámit a důsledně se jimi řídit.
Jinak dopadneme jako řada jiných filosofů (včetně těch věhlasných), kteří kvůli malé chybě na začátku upadli ve výsledku do těžkých omylů.
a
Noetika: pravdivé poznání
Ještě než se pustíme do hledání základních pravd o světě, Bohu, člověku a smyslu života,
je nutné si ujasnit, jestli to, na co případně přijdeme, bude vůbec možné považovat za objektivní pravdu.
Moderní filosofové totiž existenci objektivní pravdy buď zcela popírají, nebo ji sice připouštějí, ale tvrdí, že není v našich možnostech ji mezi všemi těmi možnostmi spolehlivě rozeznat (identifikovat).
Proto je třeba nejprve dokázat, zda objektivní pravda existuje a lze ji poznat s jistotou.
Bez toho by nebylo možné vybřednout z bahna subjektivismu a činit si nárok na objektivní, obecnou a univerzální platnost (tj. pravdivost) našich dalších závěrů.
jako klíč k pravdám
Ontologie: struktura reality
Realita se skládá ze spousty různých věcí.
Každá věc má svou vlastní identitu (tzv. esenci), která ji odlišuje od jiných věcí.
Kromě toho je každá věc buď svébytná (tzv. substance) nebo závislá (tzv. akcident).
Těchto pár na první pohled ničím nezajímavých závěrů bude hrát naprosto zásadní roli v našich dalších úvahách o povaze světa a člověka.
Díky nim bude možné zavrhnout celou řadu mylných názorů a propracovat se postupně ke stále více zřejmější pravdě o smyslu a cíli lidského života.
,
Kosmologie: svět
Svět není ani shlukem elementárních částic (atomismus),
ani jednou jedinou zbožštěnou substancí (monismus),
nýbrž souborem mnoha svébytných věcí
(substancí) s jejich vlastnostmi (akcidenty).
,
Teologie: Bůh
Vše, co vzniklo, musí mít nějakou příčinu.
Je-li to pravda, pak musí nutně existovat nějaká první Příčina, které se v náboženství říká Bůh.
Filosofie umí dokázat, že kromě toho, že je tato Příčina sama nezapříčiněná (nevzniklá),
je také absolutně nezávislá, jednoduchá (nesložená), neomezená (dokonalá) a jediná.
Z toho pak plyne i řada důležitých závěrů pro lidský život, i pro posuzování pravdivosti různých náboženských směrů.
,
Antropologie: člověk
Člověk je svébytným vlastníkem či nositelem svých organických, psychických a rozumových schopností, které se realizují v konkrétních životních činnostech
(v biologických procesech, smyslovém poznání a citech, či myšlení a svobodném jednání).
Jako takový má tedy dvě základní složky: (1) neměnnou přirozenost (která se skládá z duše a jejích základních schopností, tj. sklonů zaměřených k určitým životním činnostem),
a (2) dynamický život – tj. specifické životní činnosti, k nimž nás naše přirozenost pudí.
Člověk je tedy zaměřen a také vybaven k realizaci svého vrozeného potenciálu, tj. k určitým činnostem, které ho mají zdokonalit.
Skrze své schopnosti se tedy duše snaží provádět konkrétní životní činnosti, k nimž je zaměřena, za účelem svého zdokonalení.
a
Etika: smysl života
Pravým smyslem lidského života je realizování našeho duševního potenciálu, který spočívá v respektování přirozených zákonů myšlení a dobrého jednání (tím dává člověk svému životu řád),
neboli ve vytvoření dobrého charakteru. Konkrétní ráz lidského života je dán poznáním pravdy.
Člověk se v životě orientuje a zařizuje podle toho, co o skutečnosti a o životě poznal.
Poznání pravdy má v osmyslnění našeho života naprosto klíčovou roli.
Budování dobrého charakteru by však postrádalo jakýkoli smysl, pokud by náš život smrtí končil a vynaložená námaha by nebyla nijak oceněna.
Poslední aktualizace: 07.01.2021
Základní rozvržení filosofie
PRAVDA
Pokud neexistuje pravda,
snažit se poznávat cokoli dalšího
nemá smysl !
Hlavním nástrojem
poznávání pravdy
(o světě, Bohu a člověku)
je logické myšlení.
REALITA
Základním stavebním kamenem reality je jsoucno neboli věc. Každá věc existuje a je nějaká, tj. má určitou esenci. Věci se dělí na svébytné vlastníky (tzv. substance) a jejich vlastnosti (tzv. akcidenty).
SVĚT
Svět není ani shlukem elementárních částic (atomismus), ani jednou jedinou zbožštěnou substancí (monismus), nýbrž souborem mnoha svébytných věcí (substancí) s jejich vlastnostmi (akcidenty).
BŮH
Bůh je první příčinou
všeho vzniklého, přičemž
sám musí být nutně nevzniklý (věčný).
ČLOVĚK
Člověk je svébytná věc (substance) s určitými základními schopnostmi (nutnými akcidenty) zaměřenými k jistým činnostem (nahodilým akcidentům).
SMYSL ŽIVOTA
Smyslem života je rozvinutí duševního potenciálu spočívající ve vytvoření mravně dobré osobnosti (tj. ctnostného, charakterního člověka).
Pravým cílem filosofie je tedy nalezení správného vztahu1/ke světu, 2/k Bohu a 3/k sobě.