Ekologie rostlinného akvária

V mantinelech zdravého rozumu a kritického myšlení

330
Publikováno: 13.09.2015, Aktualizováno: 25.02.2016

Stabilní akvárium a tok energie

Komentář 2018

Ať už si to připouštíme nebo ne, všechny naše kroky řídí určitá filosofie. To neplatí jen v běžném životě, ale i v akvaristice. Správná (rozumná) filosofie je základem správného života. Bez pochopení vnitřních souvislostí pro nás bude akvaristika jen nelogickým (mechanickým) souborem pravidel. S kvalitními poznatky (základy) se ale může proměnit v úžasné dobrodružství. Ty základy samozřejmě nikdo nezíská přečtením jednoho článku. Hlavním cílem mých článků není předávat ucelené (kompletní) poznatky, ale spíše podněcovat logické myšlení. Stav teoretických i praktických poznatků v akvaristice je ubohý (co si budeme nalhávat). A to se nezmění, dokud se bude většina akvaristů řídit radami druhých, aniž by se přitom namáhala používat vlastní rozum.

Tímto článkem bych chtěl navázat na myšlenky jednoho kolegy (akvaristy), kterého si pro jeho názory moc vážím.

Vyprávěl mi, že když se po více než 25 letech vrátit k tomuto koníčku, byl zděšený nad tím, kolik se toho změnilo. Nedokázal zaboha pochopit, proč tak mnoho akvaristů trávilo tolik času, věnovalo tolik úsilí a utrácelo tolik peněz za nejrůznější věcičky a přístroje, jen aby si mohli založit ta nejmodernější, “vysokorychlostní” (high-tech) akvária, když podobně úžasných výsledků je možné dosáhnout i “přirozenějším” (low-tech) způsobem s minimálním úsilím a velmi malými výdaji – a to i poté, co byla vydána kniha "Ecology of the planted aquarium" (Ekologie rostlinného akvária) od Diany Walstad, která všechny principy těchto “přiroznějších” způsobů dokonale popisuje.

On sám svá akvária vždycky zakládal se zahradním substrátem. Tedy s výjimkou dob dávno minulých (před nějakými 35 lety), kdy (stejně jako všichni ostatní) začínal tak, že nasázel pár rostlinek do akvária se štěrkovým podložím a jednou wolframovou žárovkou. Rostlinám se asi tak měsíc dařilo dobře, a pak začaly odumírat a všechno pokryly řasy.

Poté mu jeho rodiče, kteří ho v jehjo nadšení moc rádi podporovali, aby nedělal žádné rošťárny, zaplatili předplatné jednoho akvaristického časopisu a přinesli mu velmi tlustou knihu od nějakého holanďana, čímž se přes noc všechno změnilo. Abych to zkrátil, brzy měl tento můj kolega několik hustě osázených akvárií se všemi možnými druhy rostlin, kterým se dokonce i v tvrdé vodě dobře dařilo, a to navzdory poučkám skoro každého druhého odborného autora, kterého četl. Klíčem k tomuto úspěchu se zdál být kvalitní zahradní substrát, rašelinová filtrace a dobré osvětlení. Nebylo to nic světoborného a jakmile jednou přišel na to, že to funguje, byla to už hračka. Takže v době, kdy spousta akvaristů tento koníček zklamaně opouštěla, protože se jim nedařilo udržet jejich rostliny a ryby naživu, on jejich přebytky rozdával, protože jich měl moc.

Za těch 35 let se toho možná zas tolik nezměnilo, nicméně vědomosti, které byly v té době dostupné, se jakoby vytratily, nebo byly možná kolem nás stále, ale nikdo jim nevěnoval pozornost. A tak i po více než 10ti letech od doby, kdy se poprvé objevila myšlenka “Akvária podle Diany Walstad”, zůstává stále nepochopena, nebo je považována buď za přinejmenším spornou nebo příliš riskantní. Místo toho panuje všeobecná shoda na tom, že když chce mít člověk při provozování rostlinného akvária alespoň vzdálenou šanci na úspěch, je naprosto nezbytné používat stlačené CO2, mít předimenzovanou filtraci, která dokáže objem celého akvária přefiltrovat nejméně 10x za hodinu, dropcheckery, lily pipes a pravidelné přihnojování, časté výměny vody, počítadla bublin, difuzory, porézní jílovité substráty napuštěné živinami ... a seznam by mohl pokračovat.

Všechna akvaristická fóra jsou plná moderních slovíček jako Estimative Index (což je metoda hnojení založená na používání přehnaného množství živin), přírodní akvária, aquascaping nebo biomy (přestože zrovna biomy ničím novým nejsou). Postupem času se rozhodl přejít od společenského akvária i k založení velmi úspěšných biomů. Mezi ty, které se mu (dle jeho slov) obzvláště povedly, patřil třeba amazonský biom ve 200ℓ akváriu a asijský biom v 80ℓ akváriu, a nutno dodat, že fungovaly i bez pomoci tlakových lahví s CO2 a profesionální filtrace podobající se spíše hurikánu, a také bez hnojiv. A co je důležitější, dokázal je bez problémů provozovat po celé dlouhé roky.

Vyprávěl mi, že sice rozumí přitažlivosti high-tech metody (se všemi těmi udělátky a pomůckami), protože i jeho přitahují nové věci a jednoho dne si možná nějaké high-tech akvárium také založí, aby si mohl trochu pohrát, a také aby mohl obě tyto metody (high-tech vs. low-tech) porovnat. Už teď prý ale ví, že zákon klesajících výnosů pravděpodobně neospravedlní obrovské investice, které high-tech akvárium vyžaduje, obzvláště, když všechny indicie naznačují, že i s low-tech akváriem lze dosáhnout podobně úžasných výsledků.

Podle jeho názoru představuje low-tech metoda provozování akvária ve zkušenostech spousty akvaristů "hluché místo" – řada akvaristů o ní nikdy neslyšela, natož aby se odvážili ji vyzkoušet, a když už o ní něco slyšela, byly to většinou zkreslené informace typu "jestli to myslíš s rostlinnými akvárii vážně, pak jdi do hi-tech akvárií". Určitým důvodem tohoto pohrdání low-tech akvaristikou může být i to, že používání zahradního substrátu v akváriu se zdá být nepřirozené a odporuje zdánlivě všem představám o tom, jak by mělo akvárium vypadat. Low-tech akvária jsou navíc vnímána především jako něco, co se až příliš podobá akváriím, s nimiž tolik akvaristů začínalo a neuspělo. Takže výsledkem je to, že všichni tito akvaristé, kteří v zoufalství opustili tento koníček - a je jich spousta - si myslí, že už všechno vyzkoušeli.

Nicméně ti vytrvalejší a optimističtější mezi nimi nakonec hledali nějakou alternativu a objevili high-tech metodu, a pochopitelně ji začali považovat za odpověď na všechny své sny o akváriích – za akvaristický všelék. A přiznejme si, že není těžké tuto metodu objevit; stačí zadat do Googlu frázi “planted tank” (rostlinné akvárium) a vysype se na vás bezpočet odkazů na “high-tech”, ale jen málo odkazů na “low-tech” (i když se to za posledních pár let mohlo trochu změnit). Těžko nás to vlastně může překvapit, protože žijeme ve velmi komerčním světě. Pokud se tu někde válejí nějaké peníze, výrobci a prodejci udělají přirozeně všechno pro to, aby vytvořili nějakou umělou poptávku, a svými výrobky ji pak vzápětí slíbili uspokojit. A tak ještě než si to uvědomíte, už se vezete na vítězné vlně a mezera na trhu v podobě high-tech akvaristiky se stává přes noc obrovským byznysem, který v našich představách živí myšlenku, že jedinou správnou cestou je high-tech cesta.

Mezitím povědomí o low-tech akvaristice upadá, a na scéně se objevují jisté zájmové skupiny, obzvláště jedna japonská (ADA) a jedna americká (T.Barr), které se pak postarají o zbytek a chytře začnou tuto high-tech metodu propagovat za pomoci unikátních a úchvatných souborů speciálních nástrojů, materiálů či dovedností. A nový mýtus je tím na světě, roste a je dále šířen na úkor případných alternativ a rostoucího počtu bankovních účtů ochotně utrácejících akvaristů. Proto můj kolega ostatním akvaristům obvykle radí, že než se po hlavě vrhnou do high-tech akvaristiky, ať se zkusí nejprve zamyslet nad low-tech akvaristikou, kde mohou všechnu (nebo velkou část) tu dřinu a usilovnou snahu o dokonalé akvárium přenechat na přírodě. Opravdu to není žádná velká věda a jakmile jednou pochopí základní principy, úspěch budou mít na dosah ruky.

Solidní základy

Tento pohled na věc je mi sympatický a do velké míry se s ním ztotožňuji.

Je velká škoda, že dnes většinu akvaristů zajímá pouze cíl a nikoli už samotná cesta, jak k němu dojít. Cílem je pro ně mít esteticky pěkné přírodní akvárium, které bude "hotové" (koukatelné) maximálně za 1-2 měsíce. Tomu, kdo jim slíbí tento cíl splnit, jsou schopní zaplatit celé jmění – jen když to bude rychle a bez problémů. "Jé, no to je nádherné přírodní akvárium! Já bych chtěl také takové. Co všechno k tomu budu potřebovat?" Už jste někdy zažili, že by na tuto otázku dostal kupující v nějakém aquascapingovém obchodě jinou odpověď, než "především akvárium, špičkový substrát, dostatečně silné osvětlení, výkonnou filtraci, pár kamenů nebo kořenů a co největší množství kvalitních rostlin s kvalitním komerčním hnojivem"? Setkali jste se někdy s tím, že by zájemce dostal radu, aby si o akvaristice přečetl nejprve nějakou odbornou knihu? Aby si nejprve vybudoval solidní základy, na kterých bude moci stavět, aniž by se pak musel bát, že se mu akvárium při sebemenším problému celé zhroutí? A pokud už jste se s něčím takovým setkali, skutečně se tento člověk podle této rady řídil? Jsou to všechno samozřejmě jen řečnické otázky odrážející smutnou skutečnost. Dokonce ani poté, co daný člověk utratí hříšné peníze za vybavení, a co ho potká kalamita v podobě nekontrolovatelného přemnožení řas, nemá takový člověk zájem odhalit pravou příčinu svých problémů – tj. porozumět tomu, jaké procesy v akváriu probíhají a jakými zákony se řídí. Místo toho začne hledat "pohotové rady" na různých internetových fórech či facebookových skupinách, a přilepený u počítače (nebo mobilu) čeká, až to někdo vyřeší za něj. Pokud mu nějaký "guru" řekne, že má slabé osvětlení, poddimenzovanou filtraci, špatnou cirkulaci vody, špatný substrát nebo málo živin, je takový člověk schopný ještě ten den zajet do obchodu a utratit další tisíce za "lepší" světlo, "výkonnější" filtraci či pomocné čerpadlo pro lepší cirkulaci vody, "výživnější" substrát, nebo "efektivnější" difuzor. Jediné, do čeho investovat nechce, jsou "odborné" vědomosti. Přestože by ho tyto odborné vědomosti rozhodně nestály tolik, jako všechny ty pomůcky a zlepšovátka, které si k základnímu vybavení akvária při prvním náznaku problémů pohotově dokoupí, a pomohly by mu zcela jistě mnohem lépe než cokoli jiného, z nějakého důvodu je přesvědčený o tom, že jedinou správnou cestou k vyřešení jeho problémů jsou další drahé věcičky.

Moc dobře ho už výrobci a prodejci akvarijních pomůcek "zpracovali"! Aquascaperský byznys už v jeho představách dostatečně účinně zakotvil myšlenku, že jedinou správnou cestou je high-tech cesta. Jinudy cesta určitě nevede. Nebo snad ano?

Vyvážené akvárium

Jak k tomu můj kolega dodává, v diskuzi o high-tech a low-tech akváriích je snadné se přehnaně soustředit na terminologii a podlehnout naší neutuchající touze zařadit si všechno do nějakých "škatulek". Abychom však pojmy jako high-tech, low-tech, vysokoenergetický či nízkoenergetický správně pochopili, je třeba si je zasadit do kontextu.

Akvária jsou (přinejlepším) polo-přirozené systémy, které vyžadují náš zásah, aby vůbec dosáhly zdravé rovnováhy. Čím větší je ten zásah, tím větší je jejich vrozená nestabilita a tím větší množství energie (a lidského úsilí) je třeba vynaložit k jejich udržení. To je také důvod, proč (alespoň z ekologického pohledu) systém s uměle přidávaným CO2 vyžaduje relativně masivní dotaci energie, a to nejen co do samotného doplňování CO2, ale i hnojení, používání speciálně vyživených substrátů, výkonné filtrace, osvětlení atd. Naproti tomu systém založený na kvalitním půdním substrátu vyžaduje relativně malé množství přidané energie s minimálními zásahy pro dosažení rovnováhy, a už ze své podstaty i s minimálními výstupy.

Narozdíl od relativně energeticky náročného přístupu využívají kvalitní půdní substráty energetický potenciál nashromážděný samotnou přírodou, takže jakmile se vaše akvárium zalije vodou, začne do velké míry využívat přirozených životních toků a cyklů.

Klíčovým slovem ve výše uvedených odstavcích je slovo "relativně". Jedná se totiž o fundamentální princip, který stojí za použitím půdních substrátů v akváriu. Je to relativně energeticky nenáročné řešení, nicméně používat pro to označení "low-tech" je nesprávné, protože je to spíše "relativní low-tech". Postup, který se on sám snaží obhajovat, cílí na dosažení rychlého a bujného růstu rostlin bez pomoci energeticky vysoce náročných vstupů jako je umělé přidávání CO2 a pravidelné masivní přihnojování do vodního sloupce. Stejně tak ale tento postup využívá plně výhod zářivkového osvětlení (či jiných alternativ osvětlení) a mechanické filtrace. Pokud bychom prý tedy chtěli jeho přístup mermomocí nějak "zaškatulkovat", nejlepším označením by pro něj asi bylo označení hybridní (provozovaný na základě hybridních zdrojů energie a techniky).

Výše uvedený princip vychází z elementární vědecké filozofie o toku energie a entropii.

Tok energie a entropie

Tok energie podléhá určitým obecným zákonitostem (resp. termodynamickým zákonům):

  1. Princip zachování a přeměny energie:
  2. Podle tohoto principu (zákona) energie nemůže samovolně vznikat nebo zanikat, ale může se pouze měnit na jiný druh energie.

  3. Princip samovolného růstu entropie:
  4. Bez dodání energie samolně roste entropie soustavy (neboli klesá její organizovanost či uspořádanost). Živé organismy bez neustálé dodávky energie nejsou schopny udržet svoji organizovanost = nejsou schopny existence. Při každé přeměně energie se část přemění do formy tepla.

    Entropie = míra neuspořádanosti soustavy.

    Vysoká entropie = velká neuspořádanost (chaos)
    Nízká entropie = vysoká organizovanost

Uzavřený systém

V uzavřeném systému1) (tj. systém, do kterého nevstupuje ani z něj nevystupuje žádná hmota ani energie z okolí) dochází ke stále rovnoměrnějšímu rozdělení energie, dokud nenastane stav, jenž je označován jako rovnovážný. Uzavřený systém je například dokonale izolovaná termoska (nedochází zde k žádným tepelným ztrátám), kterou můžeme nejprve naplnit horkým čajem, a poté kostkami ledu. Celková energie této izolované soustavy zůstává stejná (energie uvnitř termosky nikam nezmizí), ale její rozložení se bude postupem času měnit. Tím, jak led postupně taje, dochází ke stále rovnoměrnějšímu rozdělení energie v soustavě. Výchozí rozložení energie do horkých (čaj) a studených (led) oblastí je uspořádané a nenáhodné, a proto se bez zásahu zvenčí nemůže udržet velmi dlouho. Rozložení hmoty ve vesmíru směřuje za normálních okolností vždy od uspořádanosti k neuspořádanosti (od složitosti k jednoduchosti). Jinými slovy, bez neustálé dotace energie, se budou složitější věci rozpadat na jednodušší, dokud se všechno nerozloží až na elementární částice (v ten okamžik se veškerý pohyb ve vesmíru zastaví).

1) Velmi často se (zcela nesprávně) jako uzavřený systém označují také akvária. Akvária jsou však systémem otevřeným, protože nám z nich spousta energie neustále někam uniká a něco se přeměňuje.

Otevřený systém živá příroda

Tomuto "osudu" se do jisté míry vzepřely živé organismy, které se pomocí evoluce vyvíjejí z jednodušších ve stále složitější. Aby však něco takového dokázaly (tj. aby se mohly udržovat na energetických hladinách dostatečně vzdálených od rovnovážného stavu a nedocházelo u nich k rozkladu složitých molekul na jednoduché) potřebují, aby soustavou neustále protékala hmota (= neustálý přísun energie). Energie uvolněná tímto tokem hmoty soustavou je pak živými organismy přeměněna na užitečnou "práci", tj. růst.

Voda v ohřívači

Otevřený systém by se dal přirovnat například k vodě v ohřívači. Dokud do ohřívače vody proudí plyn, voda se spalováním ohřívá (horká voda je uměle udržována daleko od rovnovážného stavu). Jakmile ale přívod plynu do soustavy zastavíme, horká voda v ohřívači se ochladí na pokojovou teplotu (= rovnovážný stav).

Rostliny

V živých rostlinách představuje tok energie soustavou především sluneční záření. Díky velké ploše svých listů dokážou rostliny "zachytit" tolik sluneční energie, aby se soustava mohla udržet daleko od rovnováhy (= rozkladu). Sluneční energie je přeměňována na užitečnou práci (= růst), která rostlinu udržuje ve stavu vysokoenergetické konfigurace, pomocí složitého procesu, který se nazývá fotosyntéza. Rostlinou také prochází hmota, tj. voda s rozpuštěnými živinami, čímž jsou zajištěny suroviny, ale nikoliv energie. Svou schopností zachycovat a uchovávat užitečnou energii slouží rostliny celému biologickému světu.

Živočichové

U zvířat je tok energie soustavou zajišťován konzumací vysokoenergetické biomasy rostlinného nebo živočišného původu. Rozklad této energeticky bohaté biomasy a následná oxidace její části (např. sacharidů) poskytuje plynulý zdroj energie i surovin.

Energie a mechanismus její přeměny

Jsou-li rostliny připraveny o sluneční světlo a živočichové tak o potravu, budou procesy vedoucí k neuspořádanosti směřovat ke smrti organismu. Udržení složitého, vysokoenergetického stavu spojeného s životem není tedy možné bez nepřetržitě fungujícího zdroje energie. Samotný zdroj energie však nepostačuje k vysvětlení vzniku a zachování živých systémů. Dalším velmi důležitým faktorem je prostředek přeměňující tuto energii na nezbytnou užitečnou práci, která buduje a udržuje složité živé systémy z jednoduchých nízkomolekulárních látek, jež jsou jejich molekulárními stavebními bloky.

Automobil se spalovacím motorem, převodovkou a hnacím řetězem tvoří mechanizmus nezbytný pro využití energie ukryté v benzínu pro pohodlnou dopravu. Bez tohoto "měniče energie" by bylo nemožné využít benzín k dopravě. Podobně by potrava sotva prospěla člověku, který má odstraněný žaludek, střeva, játra nebo slinivku. Takový člověk by jistě zemřel, i kdyby nadále jedl.

Bez mechanismu, který umožňuje přeměnu použitelné energie na nutnou práci, nemůže vysokoenergetická biomasa udržet živý systém daleko od rovnováhy. V případě živých systémů vede takový mechanizmus energii specifickými chemickými cestami, aby vykonala velmi specifický druh práce. Z toho lze vyvodit, že udržení živého systému daleko od rovnováhy nepředstavuje z termodynamického hlediska žádný problém, pokud existuje dostupná energie a vhodný mechanizmus k jejímu převedení na práci.

Rovnovážný stav vs. klimax

Zatímco u entropie je cílem rovnovážný stav, při kterém se složitější věci (např. živé organismy) rozloží na jednodušší (elementární částice), což v živé přírodě znamená smrt, v ekologii je cílem klimax, což je finální stádium sukcese (vývoje ekosystému). Společenstvo, které je klimaxové, je stabilní a neměnné (jeho vývoj dosáhl svého cíle). Tento stav nastává u stanovišť, které byly osídleny druhy nejlépe adaptovanými na konkrétní místo. A právě tento stav (klimax) se v akváriu snažíme dosáhnout. Klimaxového stavu však v přírodě nikdy stoprocentně dosáhnout nejde, neboť všechny složky přírody se prakticky neustále přirozeně vyvíjejí a v čase proměňují. Jedná se tudíž o dynamický systém. Z tohoto důvodu se klimax (finální podoba ekosystému) změní při jakékoli změně vnějších podmínek (např. při změně množství energie proudící do ekosystému). To, jak bude klimax vypadat, se tedy odvíjí především od fyzikálně-chemických (abiotických) podmínek prostředí.

Základním problémem zde ovšem je, že akvárium není v pravém slova smyslu ekosystém, ale spíše umělá kultura, resp. akvakultura. A jako taková se neřídí stejnými zákony jako ekosystém. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že tok energie v akváriu je mnohem otevřenější, což znamená, že je hůře kontrolovatelný a udržovatelný v nějaké požadované (cílové) podobě → je snáze "vykolejitelný". Akvakultura je totiž mnohem více závislá na množství energie, kterou je třeba jí dodávat, aby se v ní udržela požadovaná skladba organismů. Jinými slovy, při sebemenší změně poměru energetických sil se okamžitě změní i skladba organismů. Takže zatímco v přírodě vzniklý klimax je velmi stabilní, akvarijní systém (akvakultura) je už ze svého principu velmi nestabilní systém, který dokáže vychýlit z křehké "rovnováhy" (resp. stability) sebemenší změna podmínek. Jediné, co tedy můžeme udělat proto, abychom své akvárium udrželi v nějakém svém "vysněném" (nepříliš přirozeném) stavu, je hledat optimální kombinaci faktorů, které dokážeme více či méně úspěšně ovlivnit (jako je třeba intenzita osvětlení, četnost výměn vody a údržby, množství přidávaného hnojiva, množství ryb a rostlin apod.).

Skutečně rovnážný stav tedy v akváriu neexistuje a není ani žádoucí. To, oč nám jde, je dosažení jakéhosi ideálního klimaxu, resp. stavu, který nám vyhovuje.

Vychýlení toku energie příčina narušení stability akvária

Co se stane v případě, kdy se změní tok energie proudící do akvária? Co když začne do akvária proudit více energie (světla) a hmoty (živin), než kolik potřebuje k setrvání v požadovaném stavu (klimaxu), resp. než dokáže zabudovat do své biomasy (= využít)? To je jednoduché – dojde k narušení klimaxu, k tzv. kataklyzmatu (= rozsáhlý přírodní děj spojený s velkými změnami v přírodním prostředí). Na některé organismy může přebytečná energie působit destrukčně, zatímco u jiných poslouží jako roznětka či palivo pro nastartování dalších mechanismů a procesů, které by se jinak nespustily, přičemž přebytečná hmota poslouží jako stavební materiál pro nárůst nové biomasy. Když do akvária proudí určité množství světla a je v něm určité množství hmoty (živin), všechny živé organismy a mechanismy jejich růstu se tomu přizpůsobí, dokud celý systém nedosáhne konečné fáze své evoluce = klimaxového stádia. V akváriu se tak po určité době ustaví víceméně stabilní prostředí, kde bude mít každý organismus své místo podle toho, jaký díl z dodávaného množství energie na něj připadne. Tento příděl energie, který si bude moci každý organismus "usurpovat", využije k vyprodukování další biomasy (tj. k růstu). Každé vychýlení toku energie proudícího do akvária může mít za následek nějaké změny. To, zda vůbec k nějakým viditelným změnám dojde a jak velké případně budou, závisí především na stabilitě ekosystému (která zpravidla souvisí s jeho velikostí).

Zabíhání akvária a přirozená sukcese prostředí

S přirozenou sukcesí prostředí se akvaristé setkávají především při zabíhání akvária. Zabíhání akvária je proces radikálních změn systému, ve kterém je na začátku velké množství energie a hmoty (živin), a malé množství živých organismů, které by ji dokázaly využít a zpracovat. Při zalití akvarijního substrátu vodou vznikne najednou zcela nové a v podstatě nikým dosud neobydlené prostředí, které se začne okamžitě vyvíjet. Je tu dostatek energie (světla), životního prostoru (vody) a hmoty (živin) k podpoře velkého množství živých organismů, ale chybí tu ty živé organismy, které by to dokázaly využít a přeměnit na biomasu. Proto nastupují na scénu nejprve primitivnější oportunistické druhy organismů, které podmínky tohoto nového prostředí dokážou nejlépe (a nejrychleji) využít → bakterie a řasy. Postupem času ale začnou zcela přirozeně ovládat prostředí i jiné, složitější druhy organismů → rostliny, až celý ekosystém dosáhne nakonec svého cílového stádia → klimaxu. Jedná o proces přirozené evoluce prostředí, na jehož cíli je stabilní ekosystém. Každé místečko v akváriu obsadí postupem času nějaký organismus, který se na daném místě dokáže nejlépe uchytit, přežít a rozmnožit. Tento proces obsazování volných míst v prostředí bude probíhat až do té doby, dokud na všech místech nebudou evolučně nejúspěšnější organismy. Tomuto stavu říkají akvaristé "rovnováha", i když z pohledu ekologie se jedná spíše o klimax (= stabilní a dlouhodobě udržitelný stav).

Ekosystém je v podstatě "funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase". Jedná se vlastně o stav prostředí určovaný (mikro)klimatem, půdou a dalšími fyzikálně-chemickými faktory prostředí (podobně jako biom). Podle toho, jakou máme v akváriu vodu, substrát a další fyzikálně-chemické podmínky, tam vznikne určitý charakteristický typ rostlinných a živočišných společenstev (= ekosystém), který se bude postupně vyvíjet, až dosáhne svého klimaxu.

Cílem zaběhnutí akvária je tedy vytvoření unikátního ekosystému, který nakonec dospěje do svého finálního (stabilního) stádia, jež se pak snažíme dlouhodobě udržet.

Nesmyslné zvyšování toku energie

Při některých metodách provozu rostlinných akvárií, jako je třeba metoda Estimative Index, už z principu akvárium nemůže nikdy dosáhnout stabilního (klimaxového) stavu, v němž by ho bylo možné dlouhodobě udržet bez enormního množství energie (rozuměj "úsilí"), protože tato metoda zcela záměrně pumpuje do systému přemíru energie a hmoty (živin), kterou tento systém nemůže sám o sobě zpracovat a přeměnit na něco užitečného. Pumpovat do ekosystému energii a hmotu, která nemůže být využita k ničemu dobrému (a kterou se pak každý týden zase snažíme ze systému odstranit pomocí velkých výměn vody), není ničím jiným, než "koledováním si o malér". V takovém systému totiž vzniká obrovský potenciál nevyužité energie (který bude nutně představovat velké riziko narušení stability). Proto se takový systém (má-li být dlouhodobě jakž takž udržitelný) neobejde bez častých výměn velkého množství vody, bez velkého množství řasožravců, výkonné filtrace a podobných externích zdrojů energie, pomocí nichž se snažíme zabránit jinak nevyhnutelné změně podmínek v akváriu a všem negativním důsledkům, které jsou s tím spojeny. V principu se jedná o tlačení těžké koule do kopce nad propastí → jakmile přestaneme tlačit, koule se skutálí dolů do propasti. Pokud byste chtěli na vlastní oči vidět, jakou rychlostí se takový systém "vykolejí", stačí, když do jeho kotle přiložíte dostatek paliva (živin a světla), odmontujete z něj všechny brzdy (řasožravce, filtraci, výměny vody, pravidelnou údržbu, novou biomasu) a necháte ho jet. Výsledek bude nevyhnutelný.

Princip zachování a přeměny energie je jedním z nejdůležitějších principů v přírodě. Bez jeho pochopení těžko někdy pochopíme procesy odehrávající se v našem akváriu. Spousta akvaristů si myslí, že navyšovat množství energie (světla) a hmoty (živin) přidávané do akvária nepředstavuje žádný problém. Princip zachování a přeměny energie nám ale říká něco jiného.

Pokud nějaký člověk přidává do svého akvária přebytečné (resp. přehnané a ve své podstatě prakticky nevyužitelné) množství energie a hmoty, a přitom tvrdí, že jeho cílem je dosažení vyváženého systému, pak si protiřečí.