Ekologie rostlinného akvária

V mantinelech zdravého rozumu a kritického myšlení

346
Publikováno: 30.01.2013, Aktualizováno: 31.05.2016

Povodí Amazonky

Povodí Amazonky nacházející se v tropické Jižní Americe má rozlohu přes 7 miliónů km2, což jsou asi ¾ rozlohy Evropy nebo 93x rozloha České republiky. Spolu s povodím Mekongu (jihovýchodní Asie) patří mezi oblasti s největší druhovou rozmanitostí sladkovodních ryb na světě. Počet druhů ryb v povodí Amazonky se odhaduje na 3500. Ze zástupců akvarijních ryb sem patří především characidy (tetry a neonky), cichlidy (akary, cichlidky, skaláry, terčovci), krunýřovci (Ancistrus, Otocinclus, Plecostomus) nebo pancéřníčci.

Tropy

Hlavní klimatická pásma:
VAL, Adalberto Luís, V ALMEIDA-VAL a David J RANDALL. The physiology of tropical fishes, Volume 21. Boston: Academic Press, 2006, xiv, 634 p. ISBN 978-012-3504-456.

Druhová rozmanitost sladkovodních ryb ve světě:
Druhově nejrozmanitější řeky:
  1. Amazonka (Peru→Brazílie)
    Mekong (Čína→Vietnam)
  2. Orinoco (Venezuela)
    Paraná (Brazílie)
    Kongo (Kongo)
    Jang-c’-ťiang (Čína)
    Kapuas (Borneo)
    Mississippi (USA)

Povodí Amazonky

© earthobservatory.nasa.gov

Povodí Amazonky se rozkládá na území severní části jižní Ameriky, převážně na území Brazílie. Celá oblast je rovinná a protéká jí největší řeka světa Amazonka s velkým počtem přítoků. Povodí Amazonky spadá do rovníkového velmi vlhkého pásma. Devět až deset měsíců v roce doslova proprší a spadne více než 2000 mm srážek. Za dobu hlavních dešťů lze považovat únor až květen, vedlejších listopad a prosinec. Období dešťů tvoří téměř pravidelné periody. Průměrná teplota oblasti je 24°C. Nadmořská výška činí asi 100 m. Dvakrát za rok, v období dešťů, hladina Amazonky stoupá. Ve středním a dolním toku neproudí řeka jedním korytem, ale vytváří několik mohutných toků vedle sebe, které protékají mezi ostrovy. Je to řeka tisíců ostrovů.. Mimo dešťová období (červen až září) proteče ve středním pásmu řeky asi 100 000 m3 vody za jednu sekundu. V období dešťů je to až 10 x víc. Před ústím Amazonky do Atlantického oceánu u Hurupo protéká za každou vteřinu až 1 milión m3 vody. Hladina řeky prudce stoupne až o 12 m. Obrovská masa vody, která se v těchto obdobích valí do moře zastaví průnik slaných vod do vnitrozemí a utváří rozsáhlý brakický záliv. Při poklesu hladiny řeky na normální stavu se situace obrátí a brakická voda zasakuje na mnohých místech až 100 km proti toku do vnitrozemí. Za nejvyššího stavu vody se proměňují povodně v potopu. Voda stoupá nejen v hlavním toku ale i v přítocích a zaplavuje ohromné plochy amazonského pralesa na stovky kilometrů do vnitrozemí. Mimo dosah povodní vznikají močály a jezera.

V období dešťů dosahuje teplota vzduchu až 30°C. V horním toku a přítocích, které protékají na úbočích peruánských And, naměříme teplotu okolo 22°C. Na odkrytých, neporostlých místech ve středním a dolním povodí se teplota zvyšuje až na průměrných 30°C. Rozdíly teploty ohraničují i oblasti různých druhů ryb. Ryby, zvlášť teplomilné žijí v průměrných teplotách okolo 28°C. Ryby v chladnějších řekách žijí v průměrných teplotách okolo 23°C.

Ve středním toku jsou vody hlavního toku téměř vždy přikalené. Je to způsobeno neustálým vymíláním břehů. Většina přítoků Amazonky má již zcela jiný charakter. Po přívalech se voda v nich velmi rychle vyčistí. Celé povodí tvoří množství velkých, středních i malých přítoků do kterých se vlévá velké množství potoků a potůčků v nichž je křišťálově čistá voda.

Tři typy amazonských řek

Rozmístění hlavních řek s bílou, černou a čistou vodou v povodí Amazonky.
Zdroj: JUNK, Wolfgang J., Maria Teresa Fernandez PIEDADE, Jochen SCHÖNGART, Mario COHN-HAFT, J. Marion ADENEY a Florian WITTMANN. A Classification of Major Naturally-Occurring Amazonian Lowland Wetlands. Wetlands. 2011, 31(4), 623-640. DOI: 10.1007/s13157-011-0190-7. ISSN 0277-5212. Dostupné také z: http://link.springer.com/10.1007/s13157-011-0190-7

Předkolumbovské obyvatelstvo charakterizovalo řeky podle barvy jejich vody. Toto rozdělení přejali i evropští imigranti a je patrné i na dnešních názvech řek jako Rio Claro (čistá řeka), Rio Preto (černá řeka), Rio Negro (černá řeka), Rio Branco (bílá řeka) a Rio Verde (zelená řeka). První vědeckou klasifikaci vypracoval v roce 1956 Dr. Harald Sioli, který prováděl hydrologický průzkum povodí Amazonky. Ten rozeznává tři typy amazonských řek:

  1. Řeky s tzv. (hnědo)bílou, zakalenou vodou, která obsahuje velké množství suspendovaných jílovitých látek.
    Pramení v pohoří And.
    (Madeira, Solimões a hlavní tok Amazonky)
  2. Řeky s čistou tmavohnědě až černě zabarvenou vodou, která obsahuje množství huminových kyselin z vyluhování pralesních rašelin. Voda má typické čajové zabarvení a je velmi měkká.
    Pramení v deštných pralesích.
    (Negro a většina jeho přítoků, pralesní potoky a tůně)
  3. Řeky s čistou a průhlednou, mírně nazelenalou vodou, s podložím bez obsahu křemičitých jílů a bez nánosů splavenin.
    Pramení v pohoří Matto Grosso nebo prahorních útvarech Guayany.
    (typicky Tapajós a Xingu, ale patří sem i řeka Branco a Orinoco [přestože Orinoco už nepatří do povodí Amazonky])

Ekologické vlastnosti amazonských řek s bílou, černou a čistou vodou vycházející z klasifikace Dr. Soiliho (1956):
Ekologické vlastnostiBílá vodaČerná vodaČistá voda
pHtéměř neutrálníkyselé, <5proměnlivé, 5-8
Elektrická vodivost40-100<205-40
Průzračnost (hloubka Secchi)20-60 cm60-120 cm>150 cm
Barva vodykalnáhnědavánazelenalá
Huminové látkynízkévysokénízké
Anorganické koloidní suspenzevysokénízkénízké
Vztah kovů alkalických zemin (Ca, Mg) a alkalických kationtů (Na, K)Ca, Mg > Na, KNa, K > Ca, Mgproměnlivý
Převládající aniontyCO3-SO4-, Cl-proměnlivý
Fertilita substrátu a vodyvysokánízkánízká až střední

Řeky s bílou vodou (jako hlavní tok Amazonky a Juruá, Japurá, Purus a Madeira) mají svůj původ v Andách, odkud přenášejí velké množství na-živiny-bohatých sedimentů. Jejich vody mají téměř neutrální pH a relativně vysoké koncentrace rozpuštěných pevných látek (hlavně kovů alkalických zemin a uhličitanů). Kvůli ředění s vodou z přítoků chudých na elektrolyty, klesá elektrická vodivost řeky Amazonky ze zhruba 100 μS/cm v blízkosti And až asi ke 40 μS/cm na svém dolním toku. Řeky s bílou vodou ukládají své sedimenty ve velkých přilehlých záplavových oblastech, kterým se zde říká várzea. Ty jsou úrodné a jsou pokryté vysoce produktivními (výnosnými) suchozemskými i vodními společenstvy bylinných rostlin a lužními lesy.

Řeky s černou vodou (jako třeba Rio Negro) protékají prekambrickou náhorní planinou v Guayaně, která se vyznačuje rozsáhlými oblastmi bílých písků (tzv. podzoly). Jejich voda je průzračná, s malým množstvím nerozpustných látek, ale zato s vysokým množstvím huminových kyselin, které dávají vodě červeno-hnědou barvu. Hodnoty pH u těchto řek se pohybují v rozmezí 4-5 a jejich elektrická vodivost je <20 μS/cm. Záplavová území řek s černou vodou mají nízkou úrodnost a říká se jim zde igapós. Jsou pokryty pomalu rostoucími lužními lesy, v nichž je produkce humusu přibližně o 30% nižší a rychlost zvětšování průměru kmene stromů až o dvě třetiny nižší než u stromů vyskytujících se v lesech oblasti várzea. Suchozemské a vodní bylinné rostliny jsou vzácné a mnoho druhů z bílých vod zde kvůli nízké úrodnosti a/nebo nízkému pH chybí. Oblasti paleo-várzea jsou tvořeny sedimenty andského původu, které se zde ukládaly během předchozích dob meziledových a které mají nižší obsah živin než sedimenty v oblastech várzea. Ekologické vlastnosti a skladba vegetačních druhů tvoří určitý přechod mezi záplavovými územími s bílou a černou vodou. Oblasti paleo-várzea se nacházejí na velké ploše podél řek s bílou vodou v centrální Amazonii. Řeky s čistou vodou (jako třeba řeky Tapajós, Xingu a Tocantins) mají své horní povodí v oblasti cerrado na náhorní plošině střední Brazílie. Jejich vody jsou průzračné a nazelenalé s nízkým množstvím sedimentů a rozpuštěných látek, a s kyselým pH, které se ve velkých řekách pohybuje mezi 5 a 6. Elektrická vodivost ve velkých řekách se pohybuje v rozmezí 20-40 μS/cm, ale v menších říčkách a potocích může klesnout až k 5 μS/cm. Záplavová území řek s čistou vodou jsou středně úrodná a i jim říká igapós.

Stále větší množství hydrochemických dat dnes naznačuje, že chemické složení amazonských vodních ploch se liší mnohem více, než předpokládal Dr. Sioli. Pro naše účely je však tato zjednodušená klasifikace Dr. Soiliho dostačující.

Černá voda Rio Negro ("čaj")
Bílá voda Rio Solimoes ("čaj s mlékem")
Čistá voda

Povodí amazonky lze ještě rozdělit na dva základní biotopy:

  • Pralesní řeky, potoky a potůčky
  • Pralesní řeky, potoky a potůčky jsou trvale zastíněny hustou tropickou vegetací, teplota vody je nižší a nepřesahuje 25°C. V těchto vodách je množství listí, větví, kůry a spadaných stromů. Odumřelé a spadané kmeny stromů vytvářejí množství prohlubní a splavů se silným nánosem mechu, listí, rašeliny a kořenů. Voda je čajově zabarvená výluhy huminových látek. Voda je velmi měkká a kyselá.

  • Savanové řeky, potoky a potůčky
  • Řeky, potoky a potůčky tekoucí ze savan nejsou úplně zastíněny vegetací. Břehy těchto vod bývají zarostlé keři, vysokými travinami a rákosem. Voda je čistá a jen nepatrně zabarvená výluhovými látkami. Voda je měkká a není tak kyselá jako u pralesních zdrojů. Teplota vody je vyšší a dosahuje průměrně kolem 27°C.

© www.mappery.com → hnědá barva = (hnědo)bílé vody z hor, modrá = čisté vody z plání, černá = černé vody z pralesů
Neonka červená v černé vodě Rio Negro

Přestože povodí Amazonky je velmi rozsáhlé a složení vod není zdánlivě rozdílné, jsou druhy ryb, které se vyskytují jen v určitých a stálých lokalitách. Například Neonka červená (Paracheirodon axelrodi) se vyskytuje jen v černých vodách řeky Rio Negro a přilehlých přítocích.

Tetra neonová (Paracheirodon innesi) žije naopak spíše v čirých vodách pralesních potoků a menších přítoků (hnědo)bílých řek Marañón, Ucayali, Javari, Japurá, Curaray a Mazán. Ryby zůstávají ve stejných lokalitách a migrace nastává až v období dešťů za účelem rozmnožení. Ryby neopouštějí svůj biotop a migrují jen do blízkého okolí k trdlištím do mělkých vod, nebo zatopených prostor pralesa po prvních přívalech a vyčištění vody. Výtěry bývají hromadné a podle teploty vody, obsahu výluhů a tlaku vzduchu obvykle v měsících listopad, prosinec, leden a únor.

Povodí Amazonky je velmi nestálé i když periodicky proměnlivé. V tomto proměnlivém prostředí se za miliony let vyvinulo množství živočišných i rostlinných forem života s různými nároky na životní podmínky. Z bohaté fauny zde poznáváme jedince, kteří se velmi snadno přizpůsobí životním podmínkám v zajetí, bez zvláštních nároků na fyzikálně-chemické vlastnosti vody, pak jedince, kteří nejsou přizpůsobiví jen částečně, a jedince, kteří nejsou schopni se přizpůsobit téměř vůbec a vyžadují z hlediska životního prostředí mimořádnou péči. Jednotlivé druhy a jejich nároky jsou podrobně popsány v odborné literatuře.

Chemická analýza vybraných biotopů akvarijních ryb

Lokalita pH Kond. KNK8,2 KNK4,3 KH GH Na+ K+ Ca2+ Mg2+ FeΣ Mn2+ NH4+ NO2- NO3- Cl- SO42- PΣ HCO3- CO32- ChSKMn O2
Jižní Amerika
Amazonka (čisté, černé a hnědo-bílé vody):
Tapajós 6,4922-0,170,480,361,01,01,600,570,047<0,002 0,05<0,020,60,80,6<0,0410,4-6,51,6
Tapajós 6,5--0,30,50,34------ ----------
Branco 6,3023-0,260,70,4--1,50,70,12<0,02 0,06<0,02<1<380,0616321--
Parurú Tocantins 5,782000,120,30,10,550,260,370 0,040,124100,227014-
Lago Tefé Rio Tefé >7,343-0,300,80,2--0,740,260,05- 1,90,1-41-18-13-
Cuiabá Mato Grosso 7,0378-0,651,80,781,71,68,32,90,170,002 <0,02<0,021,91,04,10,0840-6,81,7
Urubu Roraima 6,4216<0,050,160,50,3--0,670,280,03<0,02 0,07<0,02<1380,0510324--
Aponwao Venezuela 6,399-0,090,25-0,80,6<0,1<0,10,190,002 0,03<0,02<0,10,25<0,1<0,045-4,64,6
Jamari přítok Madeira 6,7615-0,120,340,170,661,50,810,230,170,03 <0,02<0,020,40,30,4<0,047,3--6,9
Tocantins 6,640-0,351,00,8--3,61,21,280,17 0,080,0924110,1121-16-
Negro 6,2215<0,050,020,10,003--0,110,0560,16<0,02 0,08<0,02<1<370,061321
Jaspe Venezuela 6,9111<0,050,120,340,031,01,11,2<0,10,20,002 <0,02<0,02<0,10,13<0,1<0,0475,51,4-
Nanay Iquitos 5,266-0,050,140,062,50,550,270,0830,360,013 0,02--230,042-112,8
Trombetas Óbidos 5,020-0,401,10,1--0,290,210,33- 0,050,06-230,0524-26-
Franc.Guayana 5,620-0,050,140,142,60,310,260,441,50,005 0,02<0,02<14<10,113143,5-
Manacapuru Manaus -40-0,260,70,5--2,90,530,15<0,02 0,07<0,021390,0916325--
Amazonka 6,75600,810,850,25------ ----------
Juruá 6,9165-0,641,81,52,62,58,41,30,950,014 0,13<0,021,20,22,50,2339307,6-
Lago Beruri Manaus 6,3-<0,050,541,51,2--6,80,200,170,010,05 <0,05<1390,0933324--
L.Tarapoto Iquitos 6,72116-0,992,782,843,41,6172,00,21- 0,08--360,0660163,0-
Apeú Belém 5,9718-0,070,20,161,50,60,590,330,370,005 0,020,020,62,31,20,046,15,41,4-
Madre de Dios 6,6577-0,702,01,45,62,36,22,40,040,005 1,30,58<0,30,33,30,1143-153,8
Môa přítok Juruá 6,628-0,280,780,281,41,22,90,661,00,006 0,02<0,020,50,20,90,1114,6-317,9
Ne všechny výše uvedené řeky jsou "čistokrevné" (tj. na 100% čisté, černé nebo bílé).
Lokalita pH Kond. KNK8,2 KNK4,3 KH GH Na+ K+ Ca2+ Mg2+ FeΣ Mn2+ NH4+ NO2- NO3- Cl- SO42- PΣ HCO3- CO32- ChSKMn O2
Další jihoamerické řeky:
Paraná 6,838,91,30,010,84,0--1,2-0,000,00 -0,03,57,11,10,0018,2---
Paraguai přít.Paraná 6,8439-0,310,870,781,52,73,11,50,600,004 <0,02<0,023,11,11,00,0819-133,3
Orinoco 6,944<0,050,351,00,92,10,54,81,10,510,017 0,02<0,02<0,10,553,30,0621-184,6
Cunaviche př.Orinoco 6,7940<0,050,381,10,81,81,53,41,20,140,049 0,11<0,02<0,10,600,850,0423-215,3
Paraíba 6,748500,732,052,192,91,3131,60,3- 0,03--36-45-61,5
Parnaíba 6,5832-0,270,760,591,51,22,611,00,410,008 0,05<0,020,31,40,90,0616,5-5,21,3
Afrika
Kamerun 5,66,20,62--------- ----------
Tanganjika 9,0140-11,7573,5----- ----------
Tanganjika 8,95---17,57,6------ ----------
Malawi 8,12152,36--3,921,06,419,84,7-- ---4,35,0-----
Argentina (domov Halančíků)
Punta Lara 6,9380--2,22,2----0,4- 0,30024,1-2,0----
Otamendi 7,41150--1,11,1----1,50,5 5,20,049061,7-0,6----
Jednotky: KNK v mmol/ℓ, Konduktivita v µS/cm, ostatní v mg/ℓ.
Upozornění: Výše uvedené hodnoty nebylo možné (kvůli chybějícím odkazům na zdroje) ověřit, a proto některé hodnoty nemusejí být zcela reprezentativní.

Převzato z materiálů Jiřího Rejfíře a Pavla Fendrycha (původních majitelů firmy Aquar)

Rio Aturia (přítok Rio Negro)
Soutok Rio Negro a Rio Solimoes
Igapó: mělký okraj řeky Rio Negro
© Jennifer O. Reynolds

Biogeochemie povodí Amazonky

Zdroj: MCCLAIN, Michael E, Jeffrey Edward RICHEY a Reynaldo L VICTORIA. The biogeochemistry of the Amazon Basin. New York: Oxford University Press, 2001. ISBN 0-19-511431-0.

Vody je v povodí Amazonky opravdu hodně a téměř všechno živé je na ní nějak závislé. Z pohledu vývoje a ochrany je nejdůležitější věcí ve vodohospodářství její kvalita. Čistá voda je pro zachování jedinečných vodních ekosystémů Amazonky a zdraví lidí, kteří v jejím povodí žijí, zcela zásadní. Tato kvalita vody je úzce spjata s biogeochemickými reakcemi, jako je rozpuštění a dekompozice organických odpadních látek, přenos a vyplavování těžkých kovů, a regulace vhodných koncentrací živin. Kvalita vody v hlavním toku Amazonky zůstává vynikající, s výjimkou izolovaných stanovišť s relativně malou mírou znečištění v blízkosti velkých měst, které leží na jejím toku. Záplavová území, mokřady a jezera hrají v mnoha ekologických a biogeochemických procesech v regionu klíčovou roli. Kromě jiného fungují i jako oblasti tření a zdroje potravy pro spoustu ekonomicky důležitých druhů ryb. Některé živiny (především Ca, Mg a K) v centrální Amazonii se do řeky dostávají spíše z opadu vegetace nebo splachu z dešťových vod. Organické látky a anorganický dusík se v těchto oblastech do systému dostávají primárně z lužních lesů a mokřadů. Téměř všechny jemné (suspendované) částice C, N a P v hlavním toku mají svůj původ v oblasti And. Koncentrace většiny stopových prvků v Amazonce jsou srovnatelné s koncentracemi v dalších hlavních řekách světa, přičemž dominantním zdrojem většiny těchto prvků unášených řekou jsou zde opět Andy. V hlavním toku Amazonky jsou stopové prvky přepravovány primárně v nerozpuštěné formě (jako částice). Přenos v rozpuštěné formě převládá pouze v řece Negro, kde je řada kovů navázána na rozpuštěné organické látky.

Vodní rostliny

Na záplavovém území v centrálním povodí Amazonky se každoročně rozrůstají a uhnívají velké plochy plovoucích vodních rostlin (makrofytů). Vodní rostliny se v hojné míře vyskytují především v jezerech napájených z řek s bílou vodou, kde jsou na-živiny-bohaté sedimenty i voda. Při nízké hladině vody kolonizují suché mělčiny víceleté i jednoleté rostliny. Některé z nich jsou výlučně suchozemské (např. Alternanthera pilosa, A. brasiliana, Paspalum conjugatum, Ludwigia densiflora a Sorghum arundinaceum), zatímco jiné jsou obojživelné, takže mají jak emerzní (suchozemskou), tak i submerzní (podvodní) fázi růstu (např. Echinochloa polystachya, Hymenachne amplexicaulis, Leersia hexandra, Oryza perennis, Paspalum repens a Montrichardia arborescens). Během emerzní fáze růstu jsou všechny tyto druhy zakořeněné v odhaleném jezerním sedimentu. Jakmile se ale zvedne voda a nastane čas záplav, výlučně suchozemské druhy odumřou a rozloží se, zatímco obojživelné (přechodné) druhy pokračují v růstu jako submerzní (ponořené) vodní rostliny a zprvu zde dominují. Později (jak vodní hladina stoupá) začnou převládat plovoucí vodní rostliny (např. Pistia stratiotes, Scirpus cubensis, Eichhornia crassipes a Salvinia auriculata). Kořenící ponořené vodní rostliny obyčejně chybí a výskyt ponořených nekořenících druhů (jako třeba Utricularia foliosa) je omezen jen na mělké prosluněné zóny v zaplavených jezerech. Jakmile začne voda zase opadat, ponořené vodní rostliny se začnou rozkládat, přičemž jednoleté rostliny obvykle odumírají a víceleté druhy přežívají v podobě oddenků (rhizomů).

Organické látky a živiny

Podíl rozpuštěné anorganické složky, pevných částic a rozpuštěné organické složky uhlíku (C), dusíku (N) a fosforu (P) v hlavním toku, přítocích a záplavových území řeky Amazonky:

Uhlík (C):

Koncentrace rozpuštěného CO2 = 133 µM = 5,9 mg/ℓ Koncentrace CO2 = 175 µM = 7,7 mg/ℓ Koncentrace CO2 = 400 µM = 17,6 mg/ℓ

Dusík (N):

Koncentrace NO3- = 11.4 µM = 0,71 mg/ℓ Koncentrace NO3- = 7.8 µM = 0,48 mg/ℓ Koncentrace NO3- = 4.0 µM = 0,25 mg/ℓ

Fosfor (P):

Koncentrace PO43- = 0.64 µM = 0,06 mg/ℓ Koncentrace PO43- = 0.49 µM = 0,05 mg/ℓ Koncentrace PO43- = 0.33 µM = 0,03 mg/ℓ

Rozpuštěné anorganické látky jsou tvořeny především alkalitou (kterou tvoří téměř výhradně jen hydrogenuhličitanové ionty) a rozpuštěným CO2. Rozpuštěný anorganický dusík je tvořen téměř výhradně jen ionty NO3- a rozpuštěný anorganický fosfor zase ionty PO43-. Vysoké koncentrace rozpuštěného CO2 ve vodách várzea (záplavové oblasti s klidnou/stojatou vodou) jsou způsobeny především aktivní respirací [kvůli chybějícím (hydrogen)uhličitanovým iontům, které by pufrovaly produkci CO2, zde dochází ke zvyšování koncentrace rozpuštěného CO2 a snižování pH]. Koncentrace N a P je nejvyšší v hlavním toku (řeky s bílou vodou) a směrem k záplavovým oblastem klesá. Koncentrace CO2 je naopak nejvyšší v záplavových oblastech a směrem k hlavnímu toku klesá.

Stopové prvky

Zdroj: HORBE, Adriana M. C. a Ana G. da Silva SANTOS. Chemical composition of black-watered rivers in the western Amazon Region (Brazil). Journal of the Brazilian Chemical Society. 2009, 20, 1119-1126. DOI: 10.1590/S0103-50532009000600018. ISSN 0103-5053. Dostupné také z: http://www.scielo.br/scielo.php?script=sci_arttext

Průměrná koncentrace rozpuštěných stopových prvků ve vybraných amazonských řekách:

LokalitapHKond.Ca2+Mg2+Na+K+Cl-SiO2FeB
Povodí Badajós (černá voda)5.26-5.9124,942,440,480,320,514,722,190,01<0,01
Povodí Coari (černá voda)5.33-6.0720,711,320,430,790,573,427,370,110,24
Menší jezera (černá voda)5.50-7.2261,603,371,170,680,443,593,890,03<0,01
Řeka Solimões (bílá voda)6.01-7.3479,903,321,011,240,526,013,980,110,01
Černá voda<4,5<0,700,1-2,900,1-2,100,4-3,504,2-6,90
Bílá voda5,3-16,41,0-2,301,8-6,000,9-2,001,7-4,901,5-2,10
Světové řeky14,703,707,201,408,306,50
Všechny koncentrace prvků jsou v mg/ℓ, konduktivita (vodivost) je v µS/cm.

Obsah prvků ve studovaných amazonských vodách je nižší než celosvětový průměr (tj. průměrné hodnoty v řekách po celém světě).

Viz → Hem, J.D.; Study and Interpretation of the Chemical Characteristics of Natural Water, Alexandria, VA, U.S. Geological Survey, 1970.

Sladkovodní ryby povodí Amazonky

Zdroj: JUNK, Wolfgang J., Maria Gercilia Mota SOARES a Peter B. BAYLEY. Freshwater fishes of the Amazon River basin: their biodiversity, fisheries, and habitats. Aquatic Ecosystem Health. 2007, 10(2), 153-173. DOI: 10.1080/14634980701351023. ISSN 1463-4988. Dostupné také z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/14634980701351023

Povodí Amazonky, rozprostírající se na více než sedmi miliónech kilometrech čtverečních, je největší povodí na světě a teče z něho do oceánů asi ⅙ veškeré sladké vody všech kontinentů na celém světě. Stáří tohoto ekosystému, jeho poloha v blízkosti rovníku a enormní rozmanitost jeho vodních stanovišť (habitatů), daly vzniknout nejrozmanitější rybí fauně na planetě. Asi 2500 druhů ryb již bylo popsáno, a odhaduje se, že dalších více než 1000 nových druhů zbývá objevit. Naše vědomosti o tomto rozsáhlém množství druhů ryb jsou stále nedostatečné, což komplikuje jejich správu a ochranu. Předpokládá se, že asi 50% druhů se vyskytuje ve velkých řekách a připojených záplavových území, a dalších 50% v horních tocích potoků. Vnitrozemský rybolov vynáší 450.000 tun ryb ročně, čímž významně přispívá k zajištění obživy (především bílkovin) pro místní obyvatelstvo. Nicméně, i přes jeho hospodářský význam, se těší rybolov jen malé pozornosti příslušných vlád. Rybolov je zde vysoce selektivní (tj. zaměřený jen na určité druhy ryb), a tak některé populace velkých druhů ryb s vysokou tržní hodnotou bývají rybolovem decimovány. Chov ryb je zde stále ještě v plenkách, ale s jeho vývojem se dá očekávat, že bude produkovat vysoce kvalitní druhy i v období nedostatku. Na rozsáhlých plochách jsou vodní biotopy pořád ještě v téměř přirozených podmínkách z důvodu nízké hustoty lidské populace v daných lokalitách. Nicméně, v posledních několika desetiletích tlak na vodní ekosystémy a biotopy stále roste, a to především v důsledku velkoplošné destrukce přirozené vegetační vrstvy ze strany zemědělského průmyslu v pásmu savan (cerrado), drobného zemědělství v andském pohoří a těžby dřeva v deštných pralesích. Kvůli těmto aktivitám je druhová pestrost vodních organismů, včetně ryb, ve vážném ohrožení. Mnoho druhů z horních toků řek má omezené rozšíření, a proto jsou tyto druhy obzvláště citlivé na rozsáhlé zhoršování životního prostředí. Kromě toho má vážné důsledky pro rybí faunu i výstavba velkých přehrad s vodními elektrárnami. V současné době v Brazílii je pod ochranou asi 16,4% povodí řeky Amazonky, a dalších 15,2% je pod částečnou ochranou v podobě přírodních rezervací. Dalším 9,1 procentům má být v brazilské části pánve v příštích 10 letech přiznán status chráněného území. Je naléhavě zapotřebí, aby amazonské státy formulovaly nějakou koherentní politiku, která by v sobě spojovala dlouhodobou správu povodí s udržitelnou správou vodních a mokřadních stanovišť (habitatů), včetně jejich fauny i flóry.

Úvod

Rozmanitost druhů ryb v povodí Amazonky je obrovská, takže je logické, že se o něj tolik zajímají ichtyologové (vědci zabývající se studiem ryb). S asi 2500 popsanými a pravděpodobně více než 1000 dosud nepopsanými druhy ryb přesahuje druhová rozmanitost tohoto povodí rozmanitost jiných velkých povodí, jako je Mekong (1200-1700 popsaných druhů), Zaire (asi 700), Paraná/Paraguay/LaPlata (591), Mississippi (375), Jang-c’-ťiang (322), Nil (129), Dunaj (103) a Volha (88). Povodí je ohraničeno Andami na západě, guyánskou plošinou na severu a centrální brazilskou náhorní plošinou na jihu, a rozsáhlými nížinami uprostřed, přičemž se táhne až k Atlantskému oceánu na východě. Důvodem rozmanitosti povodí řeky Amazonky jsou pravděpodobně její obrovská velikost, umístění na rovníku a vysoká míra srážek. Podobné paleo-klimatické podmínky, udržované po miliony let, k tomu mohly přispět i sníženou mírou vymírání. Lidské vlivy na povodí byly až do poloviny 20. století spíše menšího rázu. Nicméně, v 50. letech 19. století se vývoj hlavně v brazilské části pánve zrychlil, což vedlo k rozsáhlé výstavbě silnic na podporu těžby dřeva, hornické činnosti, stavbu vodních nádrží a rozvoje zemědělsko-průmyslového odvětví. Lidská populace v povodí dosáhla v roce 2000 přibližně 25 milionů, z čehož asi 70% se soustředí ve velkých městských aglomeracích. Tato populace je na sladkovodních rybách, jakožto zdroji živočišných bílkovin, silně a všeobecně závislá. I když je hustota osídlení stále relativně nízká, přeměna vegetačního krytu začala mít vliv na rozsáhlou síť řek, záplavových území a dalších mokřadů. 57% brazilského biomu cerrado (savanová vegetace) a 16% amazonského deštného pralesa je už zničeno. Nicméně, i přes zřetelnou závislost lidské populace na tomto zdroji, nedokázaly vlády vyvinout nějaké strategické plány a metody pro trvale udržitelné obhospodařování vodních ekosystémů svých zemí. Většina zemí, včetně Brazílie (na jejímž území se nachází asi dvě třetiny povodí Amazonky), nemají žádné podrobné soupisy nebo klasifikace svých vodních ploch a mokřadů. Jejich ochrana proto při plánování velkých rozvojových projektů není brána obvykle v potaz, což představuje nevyhnutelně vážné riziko pro integritu vodních ekosystémů a zachování vodní biodiverzity. V důsledku toho byl hospodářský význam rozvoje udržitelného vnitrozemského rybolovu většinou národů Amazonky do značné míry ignorován. V tomto přehledu najdete shrnutí současných poznatků o amazonských vnitrozemských vodách s popisem rybí fauny a jejího vývoje, regionálního rybolovu, stavu rybích stanovišť a hrozeb pro tyto ekosystémy, jakož i opatření k jejich ochraně.

Lidnatost a fyzikální charakteristiky území

Povodí Amazonky nacházející se v tropické Jižní Americe má rozlohu asi 7,35 miliónů km2, což jsou asi ¾ rozlohy Evropy nebo 93x rozloha České republiky. Necelých 5 miliónů km2 (67,79%) se nachází v Brazílii, 956 tisíc km2 v Peru (13,02%), 824 tisíc km2 v Bolívii (11,20%), 406 tisíc km2 v Kolumbii (5,52%), 123 tisíc km2 v Ekvádoru (1,67%), 53 tisíc km2 ve Venezuele (0,72%) a 5 tisíc km2 v Guayaně (0,08%). V roce 2000 žilo v povodí Amazonky asi 25 milionů lidí. Z 21 milionů lidí v brazilské části, žije 68% v městských aglomeracích, a tento podíl roste (obrázek 1).

Obrázek 1. Lidská populace a velké rozvojové projekty v povodí řeky Amazonky, a počet obyvatel.
Více než jeden milion kilometrů čtverečních centrálního povodí leží ve výšce nižší než 100 m nad mořem. Řeka Amazonka protéká zhruba na 5. rovnoběžce jižně paralelně k rovníku a ročně přepraví k Atlantskému oceánu 6300 × 109 m3 vody a 1150 × 106 tun sedimentů. Průměrný sklon v celé její 3000 km délce od Iquitos až k ústí řeky je jen asi 2-3 cm/km, ale díky vysoké rychlosti vyvěrání může rychlost proudění dosahovat až 3 m/s. Klima v centrálním povodí je horké a vlhké, s průměrnou roční teplotou 26,6°C. Průměrný roční úhrn srážek v centrálním povodí je cca 2500 mm/rok a v podhůří And se zvyšuje až na 5000 mm/rok. Na brazilské náhorní plošině, zahrnující severní (Guyana) a jižní (Centralní Brazílie) vrchovinu centrálního povodí, klesají srážky na 1000-1500 mm/rok a rozdíl mezi obdobím sucha a dešťů je zde výraznější. Vegetace centrálního povodí, úpatí And, a části brazilské náhorní plošiny se skládá z různých druhů deštného pralesa. Ubývající srážky a 4 až 6 měsíců trvající období sucha na náhorních plošinách má za následek nahrazení pralesa různými typy savanové vegetace (tzv. cerrado). Amazonka a její velké přítoky procházejí každoročně v reakci na období sucha a dešťů předvídatelnými povodňovými cykly. Při povodních může výška vodní hladiny stoupnout až o 15 m. Maximálního průtoku vody dosahují jižní přítoky asi o 3 měsíce dříve, než severní přítoky, takže průměrný rozdíl ve výšce hladiny na hlavním toku činí v blízkosti Manaus asi 10 m a u Santarem 6 m. U menších řek souvisí záplavy spíše s jednotlivými obdobími dešťů. Základní průtok menších řek, které nejsou napojeny na velké mokřady, se během období dešťů zvyšuje, a během vydatných bouří dochází i ke krátkodobým záplavám.

Popis habitatu (přirozeného prostředí)

Povodí Amazonky je součástí velmi staré nížiny, která existovala již na kontinentu Gondwana, a pak se rozšířila na západ. Když se Jižní Amerika oddělila od Afriky, před zhruba 110 milióny lety, bylo již povodí na západě oddělené ranými Andami, s výjimkou ústí do Pacifiku, které se pravděpodobně uzavřelo až během období pozdní křídy (73 miliónů let před současností = Ma). Řeky tekly na západ do nížiny podél východní hranice raných And, které se táhly až ke Karibskému moři. Se zvýšením And byla pre-andská nížina v období pozdní křídy (83-67 Ma), ranných třetihor (61-60 Ma) a pozdních třetihor (11.8-10 Ma) vystavena rozdílnou měrou mořské ingresi (tj. krátkodobému proniknutí moře na pevninu), jak naznačují mořské sedimenty. Poté, co tyto mořské přestupy ustaly, se nížina pokryla řekami, jezery a rozsáhlými mokřady. V třetihorách zde vznikla velká sladkovodní jezera (Lago Pozo ve středním eocénu až raném oligocénu, 43-30 Ma; a Lago Pebas na konci třetihor, 20-11.8 Ma), která byla naplněna sedimenty říčního původu jak z And, tak z centrálních brazilských a guyánských náhorních plošin. V pozdním miocénu (8 Ma) přerušila Vaupská vrása své napojení na Karibské moře, a Amazonka si našla cestu do Atlantského oceánu a moderní amazonský odvodňovací systém vyryl v měkkých sedimentech velká údolí a záplavové oblasti. Klasická jezera se vyskytují většinou v bezodtokovém povodí Titicaca, které je od povodí Amazonky oddělené, a pak v andských údolích. Několik malých jezer je také na okraji pánve. Na rozdíl od východní Afriky, kde existují velká a hluboká jezera, jsou pro Amazonii charakteristické spíše řeky, přičemž nedostatek uzavřených povodí zde zásadně ovlivnil vývoj rybí fauny. Klasická stanoviště (habitaty) ryb se nacházejí v říčních oblastech pánve a závisejí na průtoku řeky, jejím stoupání, a geologii. Tyto říční biotopy zahrnují vodopády a peřeje podél hranic náhorních plošin a v Andách. Jsou spojeny se specifickými reofilními (tj. žijícími v tekoucích vodách) rybami, rostlinami a bezobratlými, a mohou také narušit migrace ryb a dalších živočichů proti proudu. Nanejvýš důležité pro biologickou produkci a rozmanitost ryb jsou různé typy mokřadů, jako například zátopové oblasti tvořené řekami a potoky v dominantních regionech s mírným sklonem, mokřady v paleo-záplavových oblastech v blízkosti And, a mokřady, které se nacházejí v meziříčních nížinách (obrázek 2).

Obrázek 2. Rozmístění velkých mokřadů v povodí řeky Amazonky.
Kvalita vody v řekách odpovídá biogeochemickým podmínkám jejich spádových oblastí (povodí). Řeky se spádovými oblastmi v Andách, např. řeky Amazonka, Purus, Juruá, Japurá (částečně) a Madeira, unášejí velké množství rozpuštěných i nerozpuštěných (suspendovaných) částic, které dávají vodě zakalenou, hliněnou barvu. Vodivost je ve srovnání s jinými přítoky poměrně vysoká (60-100 μS/cm v centrální oblasti), a voda má téměř neutrální pH (6.5-7.0). Voda je bohatá na rozpuštěné kovy alkalických zemin a (hydrogen)uhličitany. Úrodnost sedimentů je výsledkem přítomnosti jílových minerálů illitu a montmorillonitu, které mají vysokou iontovou výměnnou kapacitu. Řeky protékající velkými podzolými oblastmi mají nízký obsah nerozpuštěných látek (usazenin), ale hnědo-červenou barvu z důvodu velkého množství rozpuštěných huminových látek (tzv. černé vody). Tyto vody jsou kyselé (pH 4-5) a jejich vodivost je nízká (5-20 μS/cm) kvůli nízkému obsahu rozpuštěných minerálů. Mezi rozpuštěnými alkalickými kovy převládají kationty, zatímco obsah (hydrogen)uhličitanů je velmi nízký. Řeky s čistou vodou protékají náhorními plošinami centrální Brazílie a Guyany. Nazelenalá voda je díky nízké hladině rozpuštěných i nerozpuštěných látek průhledná. Hodnota pH těchto řek je mírně kyselá, mezi 5 a 6; vodivost se pohybuje mezi 20 a 30 μS/cm a převládají v ní většinou alkalické kovy, ale obsah (hydrogen)uhličitanů je nízký. Zástupcem této skupiny je řeka Tapajós. Malé potoky s čistou vodou mohou být velmi chudé na elektrolyty (2,5-7,5 μS/cm). Nejedná se však o žádnou striktní klasifikaci, protože existuje řada přechodových (brakických) vod, ať už v důsledku přírodních nebo lidských vlivů. Zrychlená eroze půdy v zemědělských oblastech často přispívá ke zvýšenému vyplavování sedimentů a zákalu v řekách s černou i čistou vodou, avšak obsah minerálů se u těchto "pseudo-bílých vod" mění jen málo. V důsledku značných výkyvů v průtočném množství vody, se u většiny amazonských nížinných potoků a řek vyvinula rozsáhlá záplavová území. Do těchto záplavových území jsou zasazená mělká nivní jezera, kterých jsou tisíce. Během období nízkého stavu vody, jsou tato jezera izolována, ale jak se postupně hladina vody zvedá, jezera se propojují nejen navzájem, ale i s řekou. Jezera v záplavových oblastech s dostatečnými srážkami zůstávají spojena s řekou po celý rok. Voda různého chemického složení (jako je dešťová voda, podzemní voda, voda z přítoků a voda z mateřských řek) v kombinaci s komplexními geomorfologickými charakteristikami záplavových území vede ke složitým směšovacím (mixotvorným) procesům, což ovlivňuje produktivitu, biogeochemické cykly, i vegetační pokryv, a zvyšuje rozmanitost stanovišť (habitatu) pro ryby v přechodové oblasti (tzv. perireické zóně). Ústí přítoků s černou a čistou vodou jsou často částečně blokovaná sedimenty řek s bílou vodou, a tvoří velká říční jezera. Velké meziříční (interfluviální) oblasti jsou během období dešťů kvůli omezenému odtoku pravidelně zaplavovány. V nížinách se mohou tvořit rozlehlá mělká jezera, která mohou přetrvat i několik let, ale během období extrémního sucha vysychají. Na úpatí And existují spolu s jezery vzniklými z mrtvých ramen řek rozsáhlé paleo-záplavové oblasti, které se přeměnily na lužní lesy. Asi 20 až 25% celého povodí Amazonky je periodicky podmáčeno nebo zaplaveno, a proto má znaky mokřadů: anoxická (bezkyslíkatá) půda, mokřadní vegetace a omezený odtok. Naproti tomu aktivní záplavová území protkaná řekami, kterým během záplav výrazně kolísá hladina, jsou relativně dobře odvodňované, a jejich vody jsou proto anoxické pouze lokálně nebo periodicky. Záplavové oblasti v deštném pralese jsou zarostlé povodním-přizpůsobenými druhově-bohatými lesy, které dokáží tolerovat běžné každoroční zaplávy trvající až osm měsíců a zvedající hladinu vody až na 10 m. Níže položené a neustále narušované oblasti jsou během období nízkého stavu vody pokryty bylinnou vegetací, zatímco během období stoupající hladiny vody se dostávají ke slovu společenstva volně plovoucích a kořenících vodních rostlin (makrofyt). Ponořené vodní rostliny jsou zde ale kvůli nedostatku světla v zakalených (hnědo)bílých vodách vzácné. Podobně i v řeklách s černou vodou jsou vodní rostliny vzácné nebo úplně chybí v důsledku nízkých hladin živin a/nebo nízkých hodnot pH. V oblastech savany jsou záplavová území porostlá savanovou vegetací, s povodně-snášejícími lesy obklopujícími trvalé vodní toky. Keře a stromy snášející sucho a požáry se nacházejí ve výše položených oblastech, kde záplavový stres není tak výrazný. Tyto mělké záplavové oblasti mají hojná a druhově bohatá společenstva submerzních, emerzních i volně plovoucích vodních rostlin (makrofyt). Předběžnou klasifikaci amazonských mokřadů v závislosti na jejich hydrologii, fyzikálních a chemických vlastnostech vody a sedimentů, a vegetačního krytu najdete třeba v článku:
Junk, W. J., Piedade, M. T. F., 2005. Amazonian wetlands. In: P. Keddy, L.H. Fraser (Eds.), Large wetlands: Their ecology and conservation, pp. 63–117. Cambridge University Press, Cambridge.

Druhová rozmanitost ryb

Míru rozmanitosti druhů ryb v Amazonii je třeba teprve stanovit, protože z mnoha stanovišť ještě nebylo odebráno dostatečné množství vzorků. Nedávné vzorky z hlavních kanálů řeky Amazonky a Rio Negro odhalily několik nových druhů, a v současné době je popisována i jedna nová čeleď, která byla identifikována ve vzorcích odebraných v blízkosti Manaus. K dnešnímu dni (2007) se na Kontrolním seznamu sladkovodních ryb Jižní a Střední Ameriky nachází 4.475 druhů ryb, z nichž asi 2.500 pochází z Amazonie. Dalších asi 1.550 druhů čeká na popis, což čítá celkem asi 6.025 druhů v neotropických (jiho- a středoamerických) sladkých vodách. Podle některých autorů by to ale mohlo být i více než 8.000 druhů, přičemž asi dvě třetiny z tohoto celkového počtu se vyskytují v povodí Amazonky. Pro srovnání: dodnes bylo popsáno asi 1.050 severo-amerických druhů, 360 evropských druhů a 500 druhů z Austrálie - Nové Guineje. Rybí fauna Afriky a tropické Asie není dokonale známa a každá z nich může čítat více než 3.000 druhů. Odhaduje se, že asi polovina z amazonských druhů se vyskytuje ve velkých řekách a přilehlých zátopových oblastech, přičemž zbytek se nachází v malých přítocích, kde je kvůli geografické izolaci velmi vysoký endemismus (tj. velmi vysoký počet organismů, které se výskytují pouze zde a už nikde jinde). V 1.200 km dlouhém dolním toku řeky Rio Negro nalezli vědci doposud více než 450 druhů ryb, ale odhadují, že se zde vyskytuje více než 700 druhů. V Lago Camaleão, lužním jezeře na ostrově o rozloze cca 2 km2 nacházejícím se na řece Amazonce nedaleko Manaus, nalezli vědci během období vysoké vody více než 226 druhů ryb. Asi 85% amazonské rybí fauny patří do nadřádu Ostariophysi, kde 43% tvoří řád trnobřiší (Characiformes), 39% sumci (Siluriformes), 6% vrubozubcovití (Cichlidae) a 3% nahořbetí (Gymnotiformes). U různých druhů a vyšších taxonů existuje odpovídající rozmanitost morfologie, potravy a stravovacích návyků, jakož i reprodukční strategie. Silně oscilující hladina vody nutí ryby opouštět preferovaná stanoviště, a v malém či velkém měřítku migrovat za třením a potravou. Velcí sumci, jako Anténovec Vaillantův (Brachyplatystoma vailantii) a Anténovec maraňonský (B. flavicans), migrují na velké vzdálenosti mezi oblastí příjmu potravy v ústí Amazonky a svými trdlišti na horním toku řeky v Kolumbii, Bolívii a Peru. Když je hladina řeky vysoká, mnoho lužních druhů ryb se spoléhá na organické látky produkované na daném místě. Značnou část jejich stravy tvoří potrava suchozemského původu, jako ovoce a hmyz z lužního lesa, jak prokazují četné analýzy obsahů žaludku. U většiny druhů žijících střídavě nebo trvale v zátopových oblastech se vyvinulo hned několik adaptací na nízké koncentrace kyslíku. K jedinečným morfologickým, neurologickým a elektrosenzorickým adaptacím u endemických nahohřbetých ryb (řád Gymnotiformes) mohly kromě toho přispět i špatné světelné podmínky. V nedávné předběžné studii ichtyologové (vědci zabývající se studiem ryb) z fondu Ochrana přírody a divoké zvěře (The Nature Conservancy and World Wildlife Fund) rozdělili povodí Amazonky do 13-ti ekoregionů podle povodí nebo částí povodí hlavních přítoků; nicméně, počet těchto ekoregionů se jistě ještě zvýší, až se lépe prozkoumají menší (dílčí) povodí.

Povodí Amazonky tvoří významný zdroj obživy pro místní obyvatele. Odhadem je povodí Amazonky schopné vyprodukovat asi 900.000 tun ryb za rok. Asi čtvrtina všech nalovených ryb se soustřeďuje ve třech největších městech Amazonky: Manaus, Santarem a Belem. Pro lidskou obživu se chytá asi 200 druhů ryb, i když jen asi 6-12 druhů tvoří více než 80% veškeré rybolovné produkce.

Obchod s okrasnými druhy ryb

Hlavními vývozci okrasných ryb z povodí řeky Amazonky jsou Kolumbie, Brazílie a Peru, s 42, 33, a 21% deklarované hodnoty celkového vývozu z celé Jižní Ameriky v roce 1999.

Brazílie

V brazilském povodí Amazonky, podél středního toku řeky Negro, je vývoz akvarijních ryb důležitou hospodářskou činností a tvoří asi 90% z celkového počtu okrasných ryb vyvážených z Manaus do Evropy, USA a Japonska. V roce 1998 bylo z povodí Amazonky vyvezeno asi 16 milionů okrasných ryb, což odpovídá 2,2 milionu amerických dolarů. V roce 1999 toto číslo vzrostlo na 35 milionů kusů. Tyto statistiky mají nicméně omezenou spolehlivost, kdy ve skutečnosti může být konečné číslo až o 50% vyšší. Úmrtnost během přepravy značně poklesla a v současné době tvoří asi 5%, ale spolehlivé statistické údaje chybí. Ve městě Manaus je registrováno třicet šest společností, ale aktivních bylo v roce 1997 pouze 16, přičemž na 3 z nich připadalo zhruba 70% veškerého exportu ryb. IBAMA (tj. brazilské Minesterstvo životního prostředí) umožňuje export asi 200 druhů ryb, ale jen asi 50 druhů z řeky Negro je hospodářsky významných. 65-85% z celkového počtu vyvážených ryb tvoří Neonka červená (Paracheirodon axelrodi). Ačkoli bylo vyvezeno jen 120 000 exemplářů hnědé a modré odrůdy terčovců (Symphysodon discus, S. aequifasciatus; asi 0,5% z celkového počtu), podílejí se na celkové hodnotě asi 10 procenty. Okrasné ryby jsou vyváženy do více než 30 zemí, převážně do USA (25%), Německa (19%) a Japonska (17%). Hlavní oblastí sběru okrasných ryb je oblast Barcelos s asi 16.000 obyvateli, rozkládající se na ploše 122 000 km2. Odchytu okrasných ryb se věnuje více než 1 000 rybářů (piabeiros), a mnoho jejich rodinných příslušníků se účastní aktivit spojených s jejich zaopatřením a dopravou. Podle odhadů se v Brazílii podílí na obchodu s okrasnými rybami 8-10 tisíc lidí, z nichž asi 6 tisíc žije podél středního toku řeky Negro.

Peru

V jediné nedávno zveřejněné studii o obchodu s akvarijními rybami v Peru je uvedeno, že tento obchod se soustředí v Iquitos. V roce 2001 se vývoz odhadoval na celkem 12,4 milionů kusů ryb, přičemž asi 40% tvořily neproclené ryby. Vyvezlo se více než 700 různých druhů ryb, ale asi 70% deklarovaného objemu vývozu bylo tvořeno pouhými 10 druhy. Úmrtnost se odhaduje na 3-5%, což je podobné jako u brazilského rybolovu. Neonka obecná (Hyphessobrycon innesi) v Peru a Kolumbii bývala stejně důležitá jako Neonka červená v Brazílii. Nicméně, vývoz na konci 70. let 19. století kvůli úspěšnému chovu v jihovýchodní Asii výrazně poklesl. Od té doby dominuje peruánskému vývozu Arowana dvojvousá (Osteoglossum bicirrhosum), podílející se na vývozu 11% co do počtu kusů, ale 42% co do mezinárodní hodnoty vývozu. Asi 68% mezinárodního vývozu z Iquitos míří do USA, 9,3% do správní oblasti Hong Kong, 9% do Německa, a 7,4% do Japonska. Asi 14 000 lidí v Peru přímo závisí na akvaristickém obchodu.

Vliv na přírodní zásoby

Diskuze o dopadu rybolovu okrasných ryb na amazonské zásoby je sporná. Někteří ichtyologové považují obchod s okrasnými rybami za ohrožení druhové rozmanitosti, a mnozí ekologové podporují omezení rybolovu prostřednictvím sestavení tzv. “bílých listin” (white lists), které by obsahovaly jen několik nejběžnějších druhů, a tím řadu druhů vyloučily z vývozu.

Je však třeba také uznat, že:

  1. Rybolovná zátěž ve většině amazonských vod je nízká, protože trh se významně zajímá jen o několik málo druhů.
  2. Přirozená úmrtnost ryb v záplavovém území Amazonky je velmi vysoká v důsledku dramaticky se měnících podmínek životního prostředí vyplývajících ze střídání vysoké a nízké vodní hladiny, a většina druhů se rozmnožuje dostatečně rychle na to, aby vykompenzovaly přirozené ztráty a ztráty způsobené rybolovem.
  3. Druhová rozmanitost je mnohem více ohrožena degradací přírodních stanovišť (habitatů) než rybolovem.
  4. Postupy pro zaopatřování a rozmnožování okrasných ryb se výrazně zlepšily, a přestože se podíl komerční akvakultury na trhu zvýšil, úspěšně konkuruje odvětví zaměřenému na odchyt ryb z divoké přírody.
  5. Akvaristé podstatným způsobem přispívají ke znalostem biologie, ekologie, a rozmnožování okrasných ryb, což je důležité pro zachování genetických zdrojů a biologické rozmanitosti.

V amazonské oblasti neexistuje žádný důkaz o vážném ohrožení populace většiny okrasných ryb, s výjimkou několika málo druhů se složitou reprodukční strategií, nízkou mírou reprodukce, a teritoriálním chováním, jako jsou například terčovci, nebo ty druhy, jejichž oblast výskytu je velmi omezená. V Brazílii a Peru je vývoz juvenilních ryb určených k jídlu zakázán. IBAMA omezuje počet okrasných druhů, které lze vyvážet, asi na 200. Ačkoli v Peru toto omezení neexistuje, statistiky obou zemí ukazují, že převážnou část vyvážených ryb tvoří jen několik druhů. Trh pro většinu ostatních druhů je příliš malý na to, aby mohl mít vliv na celkové zásoby. Někteří vědci tvrdí, že negativní dopad na životní prostředí by byl mnohem větší, pokud by se ti, co se v současné době věnují obchodu s okrasnými rybami, přeorientovali na těžbu dřeva, zemědělství a chov dobytka, což by vedlo jen k dalšímu ničení deštného pralesa a degradaci vodních lokalit. Piabeiros (rybáři) zacházejí se svými rybolovnými oblastmi velmi obezřetně, protože vědí, že nedotčený ekosystém je pro zdravé populace ryb důležitý. Nejvhodnějším opatřením na ochranu okrasných ryb a lidské populace, která je na obchodu s okrasnými rybami závislá, by bylo vytvoření tzv. Rezervací pro udržitelné hospodaření (Reserves for Sustainable Management) v hlavních oblastech rybolovu, kde by hlavními nástroji hospodaření byl lov okrasných ryb a ekoturistika.

Stav habitatu a ochrana druhové diverzity

Vzhledem k tomu, že 7.3 milionů čtverečních kilometrů povodí Amazonky je obýváno pouze 25 miliony lidí a téměř 70% z nich žije ve městech, vodní biotopy by měly být relativně zdravé a rybám a dalším vodním organismům by nemělo hrozit žádné velké nebezpečí. V mnoha oblastech tomu tak sice je, ale další jsou spojeny s rostoucími obavamy a vážnými hrozbami (viz obrázek 1 výše). Velká, vysoce mechanizovaná zemědělsko-průmyslová odvětví již přeměnila více než 50% ze dvou milionů kilometrů čtverečních brazilské savanové vegetace (cerrado) v jihovýchodní části povodí Amazonky na sojové plantáže a pastviny pro chov dobytka. Tyto činnosti poskytují zaměstnání jen velmi málo lidem, ale mají dramatický dopad na integritu malých potoků a řek, protože pobřežní vegetace se tím ničí, eroze půdy se zrychluje, a nadměrné ukládání sedimentů v tocích ničí diverzitu stanovišť v kanálech. Dopad těchto procesů na vodní druhovou diverzitu stál dosud mimo pozornost, ale několik studií a pozorování pobřežních porostů, ponořených vodních rostlin (makrofyt) a vodních bezobratlých živočichů poukazovalo na dramatické dopady. V savanových potocích, v nichž bylo ještě v roce 1976 přímo luxusní množství flóry ponořených rostlin, nebyly o 15 let později už žádné ponořené rostliny, protože v substrátu začaly převažovat mobilní pískové splaveniny. Litorální (pobřežní) vegetace byla částečně zničena zemědělci a výrazně pozměněna zvýšenou mírou zanášení bahnem, což negativně ovlivnilo stav kyslíku v kořenovém systému. Vědci prokázali, že zvýšená zátěž sedimentu vede ke snížení rozmanitosti stanoviště a narušení prostředí vodních bezobratlých živočichů, kterých je v tocích v důsledku jemných částic sedimentu mnohem méně. I když neexistují žádné studie, které by zkoumaly dopad na ryby, nemůže být pochyb o tom, že tyto změny silně ovlivňují především ty druhy, které jsou závislé na bezobratlých živočiších a na fyzických stanovištích, která byla zničena. Vzhledem k tomu, že se asi 50% druhů ryb v povodí Amazonky vyskytuje v horním toku amazonských řek a spousta z nich má poněkud omezenou oblast výskytu, hrozí zde širokospektrální vymírání druhů. Například, v Jižní Americe bylo popsáno asi 190 druhů ryb z rodu Corydoras, a další budou jistě ještě v budoucnu objeveny. Spousta těchto druhů ryb obývá malé amazonské řeky a má omezenou oblast výskytu. Srovnání rybí fauny z 38 úseků, z nichž každý byl 50 m dlouhý, v říčkách první a druhé úrovně v rezervaci o rozloze 100 km2 nacházející se v blízkosti Manaus, odhalilo značnou heterogenitu v druhovém složení ryb v závislosti na podmínkách stanovišť. V pásu Páramos v Andách se v důsledku nárůstu obyvatelstva, spolu s hospodářským rozvojem, zvýšila kultivace (obdělávání) půdy, která byla dříve hojně využívána jako pastviny. V narušených spádových oblastech je odtok (výdej) vody až o 40% rychlejší než v nenarušených oblastech, takže dochází k dramatickým změnám v charakteru toku potoků a řek. Na andských svazích je agrární populace nucena obdělávat oblasti potenciálně nebezpečné pro pěstování, které nejsou pro zemědělství a pastviny tak vhodné. Pohyb svahů je významným regionálním problémem a produkce sedimentů v důsledku těchto pohybů přímo ovlivňuje transport a ukládání sedimentů v potocích a řekách; to má vliv i na morfologii kanálu a rozmanitost stanovišť. I v zalesněných částech Amazonie však dochází ke zhoršování stanovišť. Více než 550.000 km2 (cca 15%) z 3.7 milionů km2 brazilského amazonského deštného pralesa už bylo zničeno, a to především těžbou dřeva a chovem dobytka. Stovky tisíc zlatokopů pak poničilo dokonce i odlehlé oblasti. Znečištění suchozemského i vodního prostředí rtutí, která se vyplavuje při těžbě zlata, je v mnoha částech povodí Amazonky hlavním důvodem ke znepokojení. V některých řekách vedla bioakumulace rtuti v rybách k subklinickému nahromadění rtuti u lidí, kteří tyto ryby jedli, například z řeky Tapajós. V oblastech těžby zlata, cínovce a hliníku ovlivnilo výrazně potoky, řeky a mokřady usazování anorganických sedimentů. V oblastech těžby ropy, existuje vážné riziko znečištění řek a mokřadů, jak bylo prokázáno při poškození ropovodu u řeky Iguaçu v jižní Brazílii v roce 2000. V projektu “Advance Brazil” vyčlenila brazilská vláda na následující roky asi 40 miliard dolarů určených na stavbu nových dálnic, železnic, plynovodů, vodních projektů, hydroelektráren, elektrického vedení a na projekty úprav (rektifikace) řek. Tyto projekty budou rozmělňovat (fragmentovat) dosud nenarušený les a otevírat rozsáhlé oblasti nekontrolovaným rozvojovým činnostem. Podle nejlepším a nejhorších scénářů bude v roce 2020 silně znehodnoceno mezi 25 a 42% povodí Amazonky. Znehodnocování lesů má na potoky a jejich flóru a faunu podobné nebo dokonce ještě horší negativní účinky, než ničení savanové vegetace. Naneštěstí pro vodní systémy se debaty o ničení amazonského deštného pralesa soustředily pouze na suchozemské rostliny a živočichy. Rybí fauna velkých řek je do určité míry lépe chráněna než rybí fauna malých řek a potoků, protože většina druhů se vyskytuje napříč velkými říčními úseky, a jsou tudíž odolnější vůči poškození místních stanovišť. Nicméně, vliv člověka začal důležitá stanoviště ovlivňovat ve velkém měřítku, přičemž nejvážněji ohroženy jsou lužní lesy. V roce 2006 sestavili vědci seznam asi 1.000 druhů k-záplavám-tolerantních stromů nacházejících se v bílých vodách Amazonky. Tento seznam je pouze předběžný a nezahrnuje flóru z niv černých a čistých řek. Zemědělství a chov skotu a buvolů poničil výrazně lesy na dolním toku Amazonky, a těžba dřeva dokonce i dále proti proudu. Jak ukazuje řada vědeckých studií, lužní les má pro ryby zásadní význam. Velkou hrozbu představují i velké přehrady s hydroelektrárnami. Přehrady mění přirozený záplavový režim na dolním toku (pod přehradami), zadržují usazeniny a živiny, narušují příčné propojení říčních systémů (tj. brání migraci vodních organismů), a mění podmínky jednotlivých stanovišť ve velkých oblastech v horních i dolních tocích řeky (nad i pod přehradami). Brazílie v současné době získává asi 93% své elektrické energie z vodních elektráren, převážně z přehrad postavených v jiných povodích, např. na řece Paraná (cca 150 přehrad) a São Francisco (šest velkých přehrad na hlavní řece, šest menších na přítocích). Ve srovnání s nedotčenými systémy říčních niv jsou přehrady na rybí druhy relativně chudé, protože v nich chybí mnoho reofilních druhů (tj. takových, které dávají přednost tekoucím vodám). Existují například podrobné studie dopadu přehrad na neotropická (jiho- a středoamerická) rybí společenstva na řece Paraná. V současné době je v provozu v brazilské části povodí Amazonky pět přehrad: Curua-Una (72 km2) v blízkosti Santarém, Tucurui (2.247 km2) v blízkosti Belém, Balbina (2.360 km2) v blízkosti Manaus, Samoel (465 km2) v blízkosti Porto Velho, a Coaracy Nunes (23 km2) v Amapá (viz obrázek 1 výše). Rostoucí poptávka po elektrické energii stimuluje výstavbu dalších přehrad. Studie proveditelnosti brazilské společnosti pro výrobu elektrické energie (ELETROBRAS) vytipovává 90 možných lokalit pro přehrady a odhaduje hydroelektrárenský potenciál řek v brazilské části Amazonie v řádu 100.000 MW. Tyto přehrady by měly vliv na všechny hlavní přítoky Amazonky o rozloze asi 100.000 km2. Mnoho z těchto přehrad bude mít velmi nízký energetický výkon na jednotku plochy, ale dramatické negativní ekologické vedlejší účinky, takže pro jejich výstavbu neexistuje žádný zvláštní důvod. Politická rozhodnutí se však velmi často žádnými vědeckými nebo dokonce hospodářskými kritérii neřídí, jak je vidět na výstavbě přehrady Balbina, která zásobuje energií město Manaus. Tato přehrada, nacházející se na řece Uatuma, zničila asi 2.360 km2 nedotčeného deštného pralesa, i když v průměru vyrábí pouze 112,2 MW. O ekonomické důležitosti vodních elektráren není pochyb, ale za účelem minimalizace negativních dopadů je třeba provádět pečlivé analýzy jejich dopadů na životní prostředí. Zvlášť důležité pro ryby migrující na velké vzdálenosti je především příčné propojení řek. Velcí sumci, jako Anténovec Vaillantův (Brachyplatystoma vaillantii), Anténovec maraňonský (B. flavicans) a Anténovec vláknovitý (B. filamentosum), musí při migraci mezi oblastí svého přirozeného výskytu v amazonském zálivu a svým trdlištěm na horním toku Amazonky v Kolumbii, Bolívii a Peru, urazit dlouhou cestu. Mláďata jsou pak proudem unášena zpět až k ústí řeky, kde dospívají. To znamená, že přerušení migračních tras, například výstavbou vodních elektráren na řece Madeira, těžce zasáhne jejich rybí populaci. Složité migrační vzorce jsou charakteristické i pro jiné druhy ryb, jako je například Prochilodus nápadný a stuhovitý (Semaprochilodus insignis, S. taeniurus), a Brykon černoploutvý (Brycon melanopterus). Společnost ELETROBRAS prováděla na několika řekách experimenty také s rybími schůdky (propusť u přehrady pro pohyb ryb), ty ale nebyly příliš úspěšné, a to jak kvůli různým schopnostem mnoha migrujících druhů překonávat překážky, tak i kvůli značné výšce přehrad, což si žádalo velké a drahé stavební projekty. Co může podstatně přispět k zachování stanovišť a druhové diverzity, je rozšíření národních parků a ostatních typů chráněných území.

Tabulka 1. Celkový počet a chráněné území (v ha) národních parků, biologických a ekologických stanic, národních a přírodních rezervací, a rezervací udržitelného rozvoje v amazonské oblasti v širším slova smyslu (asi 7.000.000 km2, Amazonská pánev + Guyana + před-amazonské Maranhão + jižní Venezuela až po stát Bolívar).
Stát                          Počet   Oblast (ha)
Bolívie:                      16        9.155.120
Brazílie celkem:               ?       80.666.306
  Federálně chráněné oblasti:  ?       47.391.829
  Oblasti chráněné státem:     ?       33.274.477
Kolumbie:                     12        5.869.849
Ekvádor:                       6        2.145.513
Francouzská Guayana:          Žádné informace
Guayana:                       1           58.600
Peru:                          9        6.630.264
Surinam:                       8        1.870.900
Venezuela:                     8        8.640.050
Celková chráněná oblast:              115.036.602

V současné době asi 16,4% plochy povodí Amazonky požívá právní ochranu (tabulka 1). Zřízení chráněných území bylo založeno převážně na teď již kontroverzní teorii útočiště (angl. refuge theory). Byla zmapována centra druhové rozmanitosti a endemických (tj. jen na tomto místě se vyskytujících) druhů suchozemských rostlin a živočichů, která pak sloužila jako vědecký základ pro vymezení chráněných oblastí; z vodních stanovišť však bylo vybráno jen několik málo oblastí. Hlavní záplavové oblasti se nacházejí v Brazílii, například v Národním parku na ostrově Bananal na řece Araguaia (5.623 km2), Ekologické stanici Anavilhanas na řece Rio Negro proti proudu za městem Manaus (3.500 km2), Rezervaci udržitelného rozvoje Mamiraua v nivě řeky Amazonky (11.240 km2) a Národním parku Jaú (22.720 km2) na řece Jaú v povodí řeky Rio Negro. Peru financuje biosférickou rezervaci Manú (15.328 km2) a Národní park Pacaya-Samiria (20.800 km2), což je jediná oblast určená speciálně pro ochranu některého vodního druhu (Arapaima gigas). Kolumbie má přírodní národní parky La Paya (4.420 km2) a Amacayacu (2.930 km2), a Bolívie má biosférickou rezervaci Beni River (1.350 km2) a národní rezervace Noel Kempff Mercado (219 km2) a Rios Blanco y Negro (14.000 km2). Jsou sice plánovány i další rezervace, ale je třeba definovat nové přístupy k ochraně vodní biodiverzity velkých říčních systémů, které přesahují stovky tisíc čtverečních kilometrů a které hostí druhy migrující na velké vzdálenosti. Ochrana stávajících rezervací je často spíše jen formální než skutečná, protože není dostatek prostředků k vymáhání ekologických právních předpisů. Pytláctví, invaze squatterů, těžba dřeva, dolování zlata, výstavba silnic a přehrad, a uměle zakládané požáry jsou považovány za nejčastější vážná ohrožení integrity chráněných oblastí v brazilské Amazonii. Podobné problémy existují bezpochyby i v ostatních zemích Amazonie. Vysoké míře ochrany se těší také domorodé rezervace, které se v povodí Amazonky rozkládají na ploše asi 1.250.000 km2. To samé platí v Brazílii i pro tzv. extrakční rezervace (cca 11.000 km2), státní lesy [tzv. flonas] (cca 91.000 km2) a vojenské oblasti (51.418 km2). Brazílie si stanovila za cíl vytvořit do roku 2010 celkem 500.000 km2 nových státních lesů. V těchto rezervacích se přírodní zdroje využívají méně intenzivně, a tudíž méně škodlivě pro životní prostředí. Hlavní hrozbou pro vodní ekosystémy v celém povodí Amazonky je nedostatek promyšlené strategie na udržitelnou správu mokřadů a vodních ploch, včetně jejich flóry a fauny. Nedostatek vhodné klasifikace mokřadů a vodních ploch, neúplné soupisy jejich flóry a fauny a nedostatečné znalosti o jejich ekologii a druhové diverzitě má za následek připisování nízké priority vodním a mokřadním systémům při plánování velkých developerských projektů. Důsledky tohoto zanedbávání jsou zcela nevyhnutelně dramatické. Zatímco nadměrný rybolov ovlivnil negativně populace jen několika komerčních druhů ryb, které nejsou bezprostředně ohroženy, hlavním rizikem pro vodní druhy není nadměrné vytěžování (čerpání surovin), které lze zvrátit, ale spíše změna nebo zničení stanovišť v důsledku hydrologického poškození a odlesňování. Je pravděpodobné, že spousta druhů ryb malé velikosti a omezeného rozsahu výskytu je již zničením některých biotopů ohrožena. Neexistují nicméně žádné programy, které by tyto hrozeb dokázaly analyzovat s cílem zabránit či zmírnit jejich negativní účinky. Tuto neutěšenou situaci je možné změnit pouze tehdy, když se správě vodních zdrojů dostane u odpovědných vlád vysoké priority.

Sladkovodní přírodní akvárium

Rád bych zde upozornil i na jeden úchvatný dokument s názvem Freshwater Natural Aquarium, jehož recenzi od Markéty Rejlkové najdete i v 25. čísle časopisu Akvárium (str. 37).

Přemýšleli jste někdy, jak vypadá domov vašich sladkovodních tropických ryb ve volné přírodě a jak se v jejich přirozeném prostředí chovají? Zkušený kameraman Ivan Mikolji vás vezme na podvodní výpravu na utajená místa v tropických džunglích, kde spolu prozkoumáte 33 řek a 7 různých habitatů (stanovišť) v jihoamerické Venezuele. Zaplavte si s autorem a objevte neznámá tajemství světových přírodních akvárií ... totiž řek.

Podobné informace: aquatic-experts.com
(vč. seznamu ryb a rostlin objevujících se v dokumentu)    
Autor:Ivan Mikolji
Datum pořízení:2007-2009
Lokalita:Venezuela (řeka Orinoco a její přítoky)
Stopáž:57 minut (12 minut menu + 45 minut dokument)
Jazyk: angličtina
 
E-shop:mikolji.com
Cena:
$60 Blu-ray1440x1080@30fps25.0GB
$35 DVD720x480@30fps4.7GB
$20 HD-video1440x1080@30fps3.2GB  → Doporučuji
$10 SD-video480x320@25fps530MB
YouTube verze:
SQ-video640x360@30fps236MB
(pouze samotný dokument ve standardní kvalitě, bez menu)

Zakoupením tohoto dokumentu se stanete součástí kampaně na šíření povědomí o krásách naší okolní biosféry (Země) a důležitosti její ochrany,
a zároveň přispějete na vznik dalších podobných projektů.