Ekologie rostlinného akvária

V mantinelech zdravého rozumu a kritického myšlení

530
Publikováno: 15.01.2013, Aktualizováno: 27.04.2016

Faktory potlačující růst řas 1 → úvod

Řasy: různorodá skupina organismů (různé druhy mají různé nároky)

Ke svému růstu a rozmnožování potřebují řasy zpravidla jen
vodu, světlo, živiny, dostatek času a absenci toxických látek.
Budeme-li chtít zastavit jejich růst, musíme je o některou z těchto věcí připravit,
nebo podpořit jejich přirozené nepřátele.

Řasy se dělí do několika základních skupin: hnědé řasy, červené řasy, zelené řasy, krásnoočka a sinice (což jsou ale technicky vzato vlastně bakterie).

Poznámka: Podrobnější členění a popis nejčastějších akvarijních řas najdete v samostatném článku (viz Klíč: Identifikace akvarijních řas).

Neustále se rozmnožující mikroskopické organismy

Akvarijní řasy jsou mikroskopické organismy, které nejsou pouhým okem viditelné. Teprve když se dostatečně namnoží a začnou vytvářet tzv. nárosty nebo dlouhá vícebuněčná vlákna, začneme si jich v akváriu všímat.

Zdaleka nejčastějším způsobem rozmnožování sladkovodních řas bývá prosté vegetativní dělení, resp. fragmentace (odlomení) stélky. Tímto způsobem se řasy rozmnožují nepřetržitě, a určitě ve větší míře než pomocí tzv. zoospor (= rejdivých výtrusů).

Přisedlá zoospora řasy rodu Oedogonium

Zoospory nevznikají nepřetržitě, ale spíše naráz, a to jen za určitých okolností – nejčastěji při stresu (který může fungovat jako určitý impulz k náhlému vytvoření a následnému uvolnění zoospor do okolí). Zoospora je bičíkovec, který vyrejdí z buňky, několik minut plave ve vodě, a pak přisedne (kamkoli – na řasu samotnou, na sediment, na vodní rostlinu ...), a začne tvořit mladé vlákno. Rejdivé výtrusy dokáží přežít zpravidla jen několik málo dnů (nejvýše týden), přičemž už po několika hodinách u nich obvykle zaniká bičík a nemohou se tak již aktivně pohybovat (jejich další pohyb se omezuje na unášení proudem). Vzhledem k tomu, že už do několika minut či nejvýše hodin po svém uvolnění přisedají zoospory na nějaký povrch, kde z nich okamžitě vznikají nová vlákna (= nové řasy), je jejich výskyt (nalezení) ve vodě spíše vzácným jevem.

Jinou (samostatnou) kapitolou je sexuální (pohlavní) rozmnožování řas, které sice probíhá, ale extrémně vzácně, a o jeho četnosti téměř nic nevíme. U mořských řas se setkáváme většinou jen s jedním vystřídáním generací (= rodozměnou) za jeden rok.

Protože se tedy sladkovodní (akvarijní) řasy množí téměř výhradně nepohlavně (vegetativně), jejich rozmnožování může přestat jen v případě, že bychom nějak zamezili růstu jejich buněk. Toto je prakticky možné docílit jen tak, že bychom je uvrhli do 1) naprosté tmy, nebo 2) prostředí bez živin. Nicméně řasy jsou schopny žít i ve velmi čisté vodě (o konduktivitě 10 µS) a občas je možné je najít i v balené vodě → tj. prostředí extrémně chudém na živiny (odříznout je tedy od živin se tudíž v praxi jeví jako neproveditelný požadavek). Řasy jsou navíc v podstatě nesmrtelné → buňky se stále dělí, a pokud mají stálý přísun živin (kterých nemusí být mnoho), neumřou. V přírodě (ale také v akváriu) samozřejmě podléhají predaci (kořistění ze strany dravců), virovým infekcím, stresu apod.

Jsou všudypřítomné

Řasy (ať už ve formě mikroskopických vegetativních buněk či zoospor) najdete téměř v jakémkoli prostředí – od vzduchu, přes půdu až po vodu. Některé mikroskopické řasy se volně vznášejí ve vodě, jiné žijí přisedlým životem. Řasy jsou samozřejmě také v každém akváriu, v každé akvarijní vodě, na každé akvarijní rostlině i dekoraci. Vzhledem k jejich mikroskopickým rozměrům a schopnosti přichytit se na pevný podklad, je prakticky nemožné se jich zcela zbavit. Pokud tedy někdo tvrdí, že má akvárium bez řas, pak neříká pravdu. Řasy prostě vždy byly a budou nedílnou součástí našich akvárií. Pokud byste si nějaký (na první pohled zdravý) list akvarijní rostliny prohlédli pod mikroskopem, zjistili byste, že je jeho povrch pokrytý celou řadou různých druhů mikroskopických řas. Tyto řasy zde (jakož i na jiných místech v akváriu) čekají na vhodnou příležitost k přemnožení.

Jsou užitečné

Přestože pro řadu akvaristů jsou řasy spíše na obtíž, jsou v mnoha ohledech také užitečné – čistí vodu, pomáhají odčerpávat z vody přebytečné živiny a další látky, jsou nedílnou součástí potravního řetězce (= nedílnou součástí jídelníčku některých mikroorganismů a živočichů), slouží jako bioindikátory (ukazatele) kvality vodního prostředí a stability akvária, a některé druhy řas se v akváriích pěstují i z estetických důvodů pro jejich krásný či zajímavý vzhled (např. některé ruduchy).

V prostředí, do kterého proudí příliš mnoho energie (v podobě světla a živin), kterou nedokáží rostliny zužitkovat, fungují řasy jako stabilizační prostředek, pomocí něhož se příroda snaží nastolit rovnováhu.

K životu jim stačí málo – voda, světlo, živiny (při absenci toxických látek)

Ke svému růstu a rozmnožování potřebují řasy zpravidla jen vodu, světlo, živiny, čas a absenci toxických látek. Vzhledem k tomu, že jsou řasy mikroskopické organismy, stačí jim k životu velmi malé množství živin (několikanásobně menší než rostlinám). Nicméně čím větší bude biomasa řas, tím rychleji a více živin budou v souhrnu spotřebovávat. Při extrémním přemnožení se může jejich spotřeba živin přiblížit spotřebě živin vodních rostlin.

Za normálních podmínek se řasy rozmnožují a rostou především v závislosti na světle a živinách (vč. CO2), které mají k dispozici. Dokud budou mít k dispozici dostatek světla a živin, budou se množit a růst. Jakmile dosáhnou svého maxima a vyčerpají většinu živin, jejich růst a rozmnožování se utlumí, a řasy začnou ustupovat (resp. přizpůsobovat své stavy množství dostupných živin). Snížení množství živin tedy v těchto systémech povede zcela logicky i k omezení biomasy řas (nebo alespoň urychlí jejich regresi).

Nejdůležitější faktory negativně ovlivňující růst řas

S nějvětší pravděpodobností to není jen jedna konkrétní věc, ale spíše souhra několika různých faktorů. Největší vliv má zcela jistě světlo, resp. intenzita osvětlení. Ve srovnání se světelnými podmínkami, které panují v přírodě, dopadá na rostliny v akváriu mnohem méně světla → 2000 µmol PAR v přírodě vs. 150-300 µmol PAR u vodní hladiny v akváriu. Jelikož světlo řídí rychlost fotosyntézy, a tím i růstu, je zřejmé, že při několikanásobně nižším osvětlení budou mnohem pomaleji růst i řasy. S tím úzce souvisí i další důležitý faktor, a tím jsou živiny, především pak CO2 (resp. jeho množství či dostupnost). Nebudou-li mít rostliny k dispozici dostatek živin (vč. CO2 jakožto zdroje uhlíku = základní stavební látky rostlinných buněk), bude to mít negativní dopad na jejich růst a zdraví. Oslabené rostliny pak nemusí být schopné konkurovat řasám, a bránit své nejbližší okolí před jejich invazí. Dalším faktorem je pak pravidelná údržba akvária. Řasy ke svému přemnožení potřebují dostatek času (některé řasy se nezačnou v akváriu objevovat dříve, než po týdnu). Pokud tedy v akváriích používáme výkonnou filtraci (která 24h denně čistí vodu), každý týden ho čistíme, odstraňujeme organické zbytky a měníme polovinu vody, značně jim tím komplikujeme život (neboť musí začínat neustále od znova). Významnými pomocníky při této údržbě jsou také tzv. řasožravci - tj. živočichové, jejichž velkou část jídelníčku tvoří právě řasy (např. krevetky, krunýřovci, parmičky, plži). V neposlední řadě na tom mají svůj podíl i samotné rostliny, které nejenže svými listy "vychytávají" poměrně velkou část světla (a řasám tak mohou v docela velké míře stínit), ale také mohou do svého okolí vylučovat speciální chemikálie (tzv. alelopatika), které růst řas mohou aktivně potlačovat ... nebo je také možné, že zdravé (dobře rostoucí) listy prostě a jednoduše nejsou vhodným místem pro uchycení a růst řas. Nezanedbatelným faktorem mohou být i nejrůznější bakterie a bakteriální filmy (povlaky).

Metody řešení přemnožení řas

Přestože mohou být některé z metod přímé kontroly řas poměrně účinné, každá z nich dokáže problémy s řasami vyřešit jen na krátkou dobu. Nejlepším dlouhodobým řešením problémů s řasami je především přiměřené (nepříliš silné) osvětlení, dobře živené rostliny, maximální možné omezení produkce organického odpadu a efektivně fungující mikroflóra.

Literatura

  1. WEHR, John D a Robert G SHEATH. Freshwater algae of North America: ecology and classification. Boston: Academic Press, c2003, xvi, 918 p. ISBN 01-274-1550-5.
  2. STEVENSON, R, M BOTHWELL a Rex L LOWE. Algal ecology: freshwater benthic ecosystems. San Diego: Academic Press, c1996, xxvi, 753 p. ISBN 01-266-8450-2.
  3. BACHMANN, Roger W. The Limiting Factor Concept: What Stops Growth? LakeLine. 2001, roč. 21, č. 1, s. 26-28. ISSN 0734-7978.