Ekologie rostlinného akvária

V mantinelech zdravého rozumu a kritického myšlení

388
Publikováno: 10.03.2015, Aktualizováno: 05.01.2017

Růstová křivka sedmi druhů akvarijních rostlin

Komentář 2018

Tohle měl být můj stěžějní experiment → vrchol mého badatelského úsilí. Vybral jsem si sedm různých druhů akvarijních rostlin a chtěl jsem zjistit, při jak vysokých koncentracích živin budou růst nejlépe. Dnes už bohužel vím, že velkou vadou tohoto experimentu bylo chybné stanovení vzájemných poměrů jednotlivých živin, a také podcenění role sekundárních iontů (např. síranů či sodíku). Zvolil jsem tedy nějakou koncentraci dusičnanů a přidal k nim 10x méně fosforečnanů, 100x méně železa a tak nějak "od oka" jsem doplnil množství dalších živin, přičemž jsem zcela ignoroval koncentrace síranů a sodíku. Rovněž koncentrace vápníku, hořčíku a hydrogenuhličitanů nepovažuji dnes za ideální. Myslel jsem si tehdy totiž, že tyto prvky nehrají prakticky žádnou roli (což, jak se později ukázalo, byl velký omyl). Proto mají výsledky tohoto experimentu jen relativně malou vypovídací schopnost. Za jakž takž relevantní lze považovat v podstatě jen ty výsledky, kde jsem testoval odolnější (nepříliš citlivé) rostliny, na něž neměl nevhodný poměr živin příliš velký negativní vliv. U Didiplis diandra a Rotala wallichii jsou výsledky neprůkazné.

Později jsem začal spolupracovat s kolegou Maqem, který mi pomohl lépe pochopit roli jednotlivých živin a jejich vzájemných poměrů, a zvolit tak lepší výchozí koncentrace pro další testy, což pak vedlo doslova k průlomu při pěstování Rotaly wallichii.

Několik slov úvodem:

Tento článek bude asi pro běžné akvaristy bez biologického vzdělání, kteří nemají blízko k vědeckým experimentům, trochu komplikovanější na pochopení a sledování. Zkusím proto ve stručnosti vysvětlit, oč tu jde. Jde o to zjistit, zda má vůbec smysl rostliny přihnojovat, a pokud ano, tak jak moc. Jinými slovy, pokusím se tu zjistit, jaké dávky živin jsou pro různé druhy rostlin nedostačující, jaké jsou optimální, jaké zbytečně vysoké a jaké už jim mohou vyloženě uškodit. Co si budeme povídat. Většina akvaristů vlastně neví, kolik živin má do svého rostlinného akvária přidávat a zda má vůbec smysl tam něco přidávat. Na internetu je možné najít celou řadu "zaručených" informací o doporučeném hnojení akvarijních rostlin, ale nepodařilo se mi najít v podstatě žádný spolehlivý zdroj informací, který by dokázal akvaristům vysvětlit, kolik živin ty naše akvarijní rostliny k dobrému růstu opravdu potřebují. Proto jsem se rozhodl "přispět svou troškou do mlýna" a provést vás jedním růstovým experimentem, při kterém zjistíme, při jakých koncentracích živin nám vybrané druhy akvarijních rostlin porostou nejlépe, jaké koncentrace živin jsou pro ně už nedostatečné a jaké koncentrace jsou pro ně naopak už zbytečně vysoké či vyloženě toxické. Na konci článku pak najdete obsáhlejší komentář ve formě vyhodnocení provedených testů. Jednalo se o velmi (časově i finančně) náročný experiment. Rozhodl jsem se při něm zkoumat růst celkem sedmi akvarijních (různě náročných) rostlin, což by nám mohlo dát poměrně slušnou představu o nárocích různých druhů rostlin na živiny. K tomuto růstovému experimentu jsem napsal rovněž článek, který najdete na fóru rybicky.net.

Cíl experimentu:

Úvod:
Cíl experimentu
Poděkování
Metodika:
Schéma experimentu
Provedení experimentu
Rostliny
Živiny
Osvětlení
Medailonek:
[Ach, to železo!]
Testy:
Výsledky testů:
→ Kalibrační test
Ludwigia palustris 'Red'
Rotala rotundifolia
Rotala macrandra 'Narrow'
Didiplis diandra
Pogostemon erectus
Rotala wallichii (2x)
Rotala macrandra

Vymodelovat růstovou křivku vybraných druhů akvarijních rostlin v závislosti na různém externím množství živin za podmínek blížících se parametrům tzv. hi-tech rostlinných akvárií (tj. akvárií s relativně silným osvětlením a vydatným přihnojováním CO2), z níž by se dalo odvodit množství živin nutné k dosažení:
1) minimálního růstu → minimální koncentrace nutná k přežití rostliny
2) dobrého růstu → optimální koncentrace živin poskytující nejefektivnější výsledky
3) maximálního růstu → minimální koncentrace nutná k dosažení maximální rychlosti neboli "nasycení" fotosyntézy

Poděkování:

Tento experiment by nebyl možný bez přispění následujících lidí:

  Prof. RNDr. Hana Čížková CSc.,
Jiří Novotný, Josef Levý, Jan Jabůrek, Lukáš Maňoušek,
Marek Petr (akvarijni-hnojivo.cz), Martin Mithofer a Roman Souček (ProfiPlants.cz)
 Dušan Zervan, Anton Fuchs, Jakub Vojtko, Martin Štyrák
 Perran Trevan
 Siang Kong Ting

Schéma experimentu:

Provedení experimentu:

V experimentu používám 5 stejně velkých akvárií o rozměrech [š]20 x [h]20 x [v]40 cm a hrubém objemu 16 litrů. V každém akváriu je vnitřní filtr bez filtračních médií (JKA-MIF300) s malou rozstřikovací rampou, topítko s termostatem (Eheim Jäger 25W), skleněný teploměr, tři malé plastové květináče s inertním substrátem (černý křemičitý písek o zrnitosti 0.7-1.2 mm). Rostliny používané při experimentu si předpěstovávám v 60ℓ akváriu s výživným substrátem (ADA Aqua Soil Amazonia), silným osvětlením (~100 µmol PAR u dna), konstantním přísunem CO2 (~30-40 mg/ℓ) a decentním přihnojováním do vodního sloupce (pomocí doporučeného dávkování hnojiva Tropica Specialised Fertiliser). Na začátku každého testu si z předpěstovaných rostlin jednoho druhu odstřihnu dostatečný počet výhonků, které zkrátím na požadovanou výchozí délku (obvykle 5-6 cm) a následně zvážím a zasadím do malých plastových květináčků v akváriích. Do každého květináče sázím 1-2 výhonky (podle robustnosti jednotlivých druhů rostlin). Filtr slouží v akváriu výhradně jen k cirkulaci vody a rozpouštění CO2 (neobsahuje tedy žádná filtrační média). Stabilní teplota je (v případě potřeby, tj. mimo letní měsíce) pomocí topítek udržována na hodnotě ~25°C a průběžně sledována pomocí teploměrů. Stejná intenzita osvětlení ve všech akváriích je zajištěna pomocí výkonných LED čipů Bridgelux BXCD45 (6500 K, 9.2V, 9.2W, 950ℓm@1A) se směrovými reflektory přidělanými na hliníkovém chladiči → vždy jeden čip nad každým akváriem. Aby osvětlení z jednoho akvária neovlivňovalo světelné poměry v sousedních akváriích, jsou od sebe jednotlivá akvária oddělena černou přepážkou (karimatkou). Hodnoty ozáření v jednotlivých akváriích jsou pomocí stmívače nastaveny na 100 µmol PAR u dna a 150-200 µmol PAR u hladiny. Délka fotoperiody je nastavena na 10 hodin s 60-minutovými intervaly rozednívání a stmívání (1 hodina rozednívání do plné intenzity + 8 hodin plné světlo + 1 hodina stmívání + 14 hodin tma), což odpovídá světelnému režimu běžnému ve většině rostlinných akvárií. Oxid uhličitý je do akvárií dodáván z tlakové lahve.1) Aby bylo docíleno stejné koncentrace CO2 v každém akváriu, množství CO2 proudící do jednotlivých akvárií je regulováno pomocí jemných škrtících (jehlových) ventilů Ideal Valve 52-1 (vyrobených na zakázku v USA). CO2 je do vody dávkováno pomocí vzduchových hadiček opatřených na konci tenkou injekční jehlou, která ústí do nasávání filtru. Při průchodu plynu tenkou jehlou vzniknou velmi jemné bublinky, které se částečně rozpouští přímo v rotoru filtru a částečně pak při svém "putování" po akváriu poté, co opustí filtr. Přísun CO2 do akvárií probíhá nepřetržitě (tj. bez nočního vypínání) z důvodu zajištění co nejstabilnější koncentrace CO2. V akváriích je používána demineralizovaná voda → produkt 5-stupňové jednotky reverzní osmózy, jejímž výstupem je voda s prakticky nulovým obsahem minerálních látek a minimální vodivostí (1-3 µS/cm). Tato voda zbavená všech solí je před použitím v akváriích obohacována vždy o konkrétní množství živin, čímž je dosaženo požadovaných koncentrací živin v jednotlivých akváriích.

1) K experimentu je použita standardní 4kg tlaková lahev na CO2 (s platnou tlakovou zkouškou) plněná oxidem uhličitým v potravinářské kvalitě v certifikované plnírně (Požární ochrana - bezpečnost práce, Václavkova 1116/IIA, 293 01 Mladá Boleslav).

Rostliny

Pro tento experiment jsem si vybral 7 různě náročných druhů akvarijních rostlin → = nenáročné, = středně náročné, = náročné druhy.*

* Dělení, které používá firma Tropica
  1. Ludwigia palustris 'Red'
  2. Rotala rotundifolia
  3. Rotala macrandra 'Narrow leaf'
  4. Didiplis diandra
  5. Pogostemon erectus
  6. Rotala wallichii (2x)
  7. Rotala macrandra (klasická varieta)

Živiny

Po počáteční testovací fázi, kdy jsem při úvodních testech používal poměrně vysoké externí koncentrace živin (15, 30, 60, 90 a 120 mg/ℓ NO3 + poměrné množství ostatních živin) a kdy jsem zjistil, že se rychlost růstu při koncentracích nad 30 mg/ℓ NO3 už příliš nemění, jsem nakonec pro svůj experiment zvolil níže uvedené koncentrace:

V každém akváriu budou udržovány jiné koncentrace živin
(kromě CO2, alkality, tvrdosti, síranů a sodíku):
ŽivinaAkvárium
#1#2#3#4#5
CO235-45
HCO361,462.8°dKH
Ca25,075.6°dGH
Mg9,1
SO496,05
Na46,31
NO32481632
PO40,20,40,81,63,210x méně než NO3
K1,252,551020
  K(H2PO4)0,080,160,330,661,32
  K(mikro)0,020,040,080,150,30
Fe [DTPA]0,020,040,080,160,32100x méně než NO3
Mn [EDTA]0,0050,010,020,040,08
B0,00250,0050,010,020,04
Cl0,0010,0030,0050,0110,021
Cu [EDTA]0,0010,0020,0040,0080,017
Zn [EDTA]0,0010,0020,0040,0080,017
Mo0,00030,00050,0010,0020,004
Všechny hodnoty jsou v mg/ℓ (není-li uvedeno jinak).
  
Jako zdroj živin jsou použity následující chemikálie: [v potravinářské (nebo vyšší) kvalitě]
  • Makroživiny NPK: KNO3, KH2PO4
  • Tvrdost a alkalita: CaSO4*2(H2O), MgSO4*7(H2O), NaHCO3
  • Stopové prvky:
    • Fe-DTPA
    • Chelátová směs MicroMix plus (bez železa)
    • 96,40 g Mn-EDTA      13.00% Mn (v Mn-EDTA)
      35,70 g H3BO3        17.48% B
      17,50 g Cu-EDTA      15.00% Cu
      17,50 g Zn-EDTA      15.00% Zn
       7,00 g KCl          47.56% Cl + 52.44% K
       1,47 g Na2MoO2*2H2O 45.70% Mo + 21.90% Na
       ?   mg (Co, Al, Ti, Ni, I)
      Konečný obsah prvků ve směsi:
      7.15% Mn-EDTA, 3.55% B, 1.90% Cl, 1.50% Cu-EDTA, 1.50% Zn-EDTA, 0.38% Mo
      (2.09% K, 0.18% Na)
17 esenciálních prvků:
 [Makro]1) 96% = C, O, H
 [Makro]2)  4% = N-P-K, Ca+Mg, S
 [Mikro]     ‰ = Cl,Fe,Zn,Mn,B,Cu,(Ni),Mo

Příprava a dávkování zásobních roztoků:
NázevRozpustnost
(g/100mℓ)
Sloučenina
(g)
Dest.voda
(mℓ)
PoznámkaDávkování (mℓ)
Akva #1Akva #2Akva #3Akva #4Akva #5
KNO331,61,41981,4 g KNO3 rozpustíme ve 198 mℓ dest.vody.612244896
KH2PO422,51,02681,0 g KH2PO4 rozpustíme v 268 mℓ dest.vody.124816
NaHCO39,66,62406,6 g NaHCO3 a 7,2 g MgSO4*7H2O rozpustíme ve 240 mℓ dest.vody. Do každého akvária přidáme 40 mℓ zásob.roztoku.40
MgSO4*7H2O117,27,2
CaSO4*2H2O0,31,413ℓDo každého akvária přidáme 1,4 g CaSO4*2H2O.1,4 g
Mikroprvky [bez Fe]0,4555000,455 g směsi mikroprvků rozpustíme v 500 mℓ dest.vody.124816
Fe-DTPA0,165000,16 g Fe-DTPA rozpustíme v 500 mℓ dest.vody.7142856112

Osvětlení

Intenzita osvětlení v jednotkách µmol PAR (měřeno v akváriu bez vybavení)
 
PAR metr Apogee MQ-200 s vodotěsnou sondou

← Intenzita osvětlení naměřená pomocí PAR metru Apogee MQ-200 při nastavení výkonu čipů pomocí stmívače na 90% maximální doporučené intenzity.


Ach, to železo!

Jak známo, v akvarijní (na kyslík bohaté) vodě přechází dvojmocné, biologicky přístupné železo, velmi rychle do trojmocné, zoxidované a biologicky nepřístupné podoby. Jsou-li navíc ve vodě rozpuštěné i fosforečnany (nebo hydroxidy), železo se na ně ochotně váže za vzniku málo rozpustných hnědo-oranžových sraženin. K této reakci dochází všude tam, kde je ve vodě dostatek rozpuštěného železa a fosforečnanů, přičemž čím vyšší je koncentrace O2 ve vodě a čím více se pH blíží hodnotě 8, tím je reakce rychlejší a efektivnější. Co naopak průběhu této reakce brání, jsou organické látky (např. rozpuštěný organický uhlík nebo cheláty), které na sebe vážou ionty železa, a tím je chrání před reakcí s fosforečnany. Nicméně vazbu železa na organické látky může do určité míry narušit silné osvětlení, vyšší teplota a vyšší pH. Udržet tedy v akváriu železo a fosforečnany v biologicky přístupné formě nemusí být snadné.

Výsledky testů

9/2015

Kalibrační test

10/2015

Ludwigia palustris 'Red'

11/2015

Rotala rotundifolia

02/2016

Rotala macrandra 'Narrow leaf'

03/2016

Didiplis diandra

04-05/2016

Pogostemon erectus

Pogostemon erectus v rozpěstovávacím akváriu (in-vitro rostliny)

[10.04.2016] Fotodokumentace:

|
DatumAkva #1Akva #2Akva #3Akva #4Akva #5Poznámka
← květináč
1.den10.04. 444 444 444 444 444 Výška (1)
0,9041,3291,573 1,3391,7141,254 1,2461,7381,222 1,2281,2171,025 0,9151,1301,344 ŽV (1)
28.den07.05. 22,022,020,0 26,723,026,0 27,023,525,5 25,527,528,5 27,526,026,5 Výška (2)
18,018,016,0 22,719,022,0 23,019,521,5 21,523,524,5 23,522,022,5 Výška (3)
7,866 g9,505 g9,138 g 11,392 g12,363 g12,867 g 13,370 g15,969 g14,902 g 13,350 g16,125 g16,745 g 13,500 g14,909 g15,851 g ŽV (2)
6,962 g8,176 g7,565 g 10,053 g10,649 g11,613 g 12,124 g14,231 g13,680 g 12,122 g14,908 g15,720 g 12,585 g13,779 g14,507 g Rozdíl
22,703 g 32,315 g 40,035 g 42,750 g 40,871 g
Výška rostlin je uváděna v centimetrech; ŽV = živá váha; (1) = výchozí; (2) = konečná; (3) = přírůstek
Růstová křivka (celkový výnos vs. externí koncentrace živin):

Takhle vypadá růstová křivka, když zadáme do grafu součet celkové biomasy v každém akváriu (tj. hmotnost všech rostlinek dohromady).

Osa X = Koncentrace živin (vyjádřeno jako mg/ℓ NO3)
Osa Y = Přírůstek čili Hmotnost rostlin (g živé váhy)

Vzorec pro výpočet přírůstků (y) na základě zadané externí koncentrace živin (x):
y = (-3,09 + 21,64 * x) / (1 + 0,38 * x + 0,0037 * x^2)

Zadejte koncentraci živin a zjistěte rychlost růstu:
mg/ℓ NO3-

Název použitého modelu: Rational Model
Spolehlivost modelu: 99,9% (vysoká)

Vezmeme-li přírůstek 42,88 g při koncentraci 16 mg/ℓ NO3- jako teoretické maximum (100%) vypočtené z výše uvedené rovnice, polovičního výnosu (21,44 g) dosáhnou rostliny při externí koncentraci pouhých 1,83 mg/ℓ NO3-.

Z grafu je rovněž patrné, že koncentrace živin nad 16 mg/ℓ NO3- vede u této rostliny (za daných podmínek) k inhibici růstu.

Obsah živin v sušině:
AkvaN-celk.PKCaMgFeMnExterní koncentrace živin
%mg/kgmg/ℓ
#11,9850,140,880,710,25200,470,1 2 NO3, 0.2 PO4,  1.25 K, 0.02 Fe-DTPA, 0.005 Mn
#33,2410,372,860,690,31169,586,4 8 NO3, 0.8 PO4,  5    K, 0.08 Fe-DTPA, 0.02  Mn
#54,6210,536,760,760,36164,1198,732 NO3, 3.2 PO4, 20    K, 0.32 Fe-DTPA, 0.08  Mn

Poměrně zajímavým zjištěním z údajů o obsahu živin v sušině je také to, že v akváriu #1 s velmi nízkou externí koncentrací živin (jen 2 mg/ℓ dusičnanů, 0.2 mg/ℓ fosforečnanů, 1.25 mg/ℓ draslíku a 0.02 mg/ℓ železa) byla spotřeba železa zhruba o 20% vyšší než v akváriích #3 a #5, kde byla jeho koncentrace ve vodě 4x, resp. 16x vyšší. Spotřeba vápníku (Ca) a hořčíku (Mg) se v jednotlivých akváriích příliš nelišila, což je na jednu stranu logické, když uvážíme, že byla externí koncentrace těchto živin ve všech testovacích akváriích stejná. Spotřeba ostatních živin (NPK a Mn) naproti tomu vykazovala vzrůstající tendenci, a to i přesto, že přírůstek hmotnosti v akváriu #3 a #5 byl prakticky stejný. Z toho plyne, že dusík, fosfor, draslík, mangan a pravděpodobně i některé další esenciální živiny se v rostlinách v případě jejich nadbytku hromadí, aniž by je dokázaly bezprostředně zužitkovat. Podobný obsah živin v sušině (N 4.616%, P 0.59%, K 8.37%, Ca 0.85%, Mg 0.37%) jako u akvária #5 byl zjištěn i při analýze vzorků 13 druhů akvarijních rostlin z jiného testovacího akvária, kde jsem zkoumal rychlost růstu v silně osvětleném akváriu s vysokým obsahem CO2 hnojeném metodou Estimative Index (viz článek Spotřeba živin v rostlinném akváriu → 2. Metoda).

12/2015

Rotala wallichii

01/2016

Rotala wallichii [opakování]

05/2016

Rotala macrandra


Vyhodnocení testů

Souhrnná tabulka s výsledky:

Rostlina
maximum
100%
optimum
2-3x 50%
½ růst
50%
minimum
přežití
spolehlivost
modelu
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ludwigia palustris 'Red'327-103.4<296%
Rotala rotundifolia>32~103.5<285%
Rotala macrandra 'Narrow Leaf'325-72.2<292%
Didiplis diandranestandardní chování (vyšší koncentrace působí toxicky)nízká
Pogostemon erectus164-61.8<2100%
Rotala wallichiinestandardní chování (vyšší koncentrace působí toxicky)nízká
Rotala macrandra102-41.1<2100%

Komentář k tabulce:

Hodnota "32" znamená 32 mg/ℓ NO3-, 3.2 mg/ℓ PO43-, 20 mg/ℓ K+, 0.32 mg/ℓ Fe-DTPA + další esenciální živiny.
Hodnota "3.4" pak analogicky znamená 3.4 mg/ℓ NO3-, 0.34 mg/ℓ PO43-, 2.1 mg/ℓ K+, 0.034 mg/ℓ Fe-DTPA + další esenciální živiny.

Z výše uvedené tabulky (a grafů) vyplývá celá řada zajímavých věcí:

  1. Zatímco některé rostliny dosahují maximální rychlosti růstu (a tedy i maximálního výnosu, tj. přírůstků) při koncentracích nad 30 mg/ℓ NO3- (+ poměrného množství ostatních živin), jiné rostliny dosahují svého maxima při mnohem nižších koncentracích. Z toho logicky plyne, že každý druh rostlin může mít trochu jiné nároky na živiny a žádná metoda hnojení tedy nebude pro různé druhy rostlin nacházející se pohromadě v jednom akváriu úplně optimální.
  2. Rychlost růstu není lineární ale spíše logaritmická. To znamená, že zde neplatí přímá úměra typu: "30 mg/ℓ NO3- = 100% rychlost růstu, 15 mg/ℓ NO3- (tj. poloviční koncentrace) = 50% rychlost růstu". Takhle přímočaře to bohužel nefunguje. Je to trochu složitější a s jednoduchou matematikou si tady nevystačíme (ke správným výpočtům potřebujeme už složitější logaritmické či exponenciální funkce). Zjednodušeně se dá ale říct, že se růst rostlin řídí "zákonem klesajících výnosů". Tento zákon nám říká, že zpočátku nám každé malé zvýšení investic (v tomto případě "množství živin") přinese poměrně velký výnos/zisk (v tomto případě "růst"). Od určitého okamžiku se však karta obrátí, a s každou další investicí bude náš výnos menší a menší, až nakonec dosáhnete bodu, kdy už další investicí nezískáme naprosto nic (nebo se nám výnos dokonce sníží). Z provedených testů se zatím zdá, že nejvíce se nám naše investice (tj. hnojení) vyplatí, když budeme rostlinám dodávat něco kolem 5-10 mg/ℓ NO3- (+ další esenciální živiny ve vhodném poměru). Přidávat do vody větší množství živin se nám už příliš nevyplatí a v některých případech může být dokonce i "ztrátové" (tj. nepovede k dalšímu zvýšení rychlosti růstu, ale naopak k jeho utlumení – inhibici).
  3. K poloviční (50%) rychlosti růstu akvarijních rostlin stačí obvykle asi 10x méně živin, než kolik je třeba jim dodat v případě, že chceme, aby rostly maximální možnou rychlostí (100%). To znamená, že pokud nějaká rostlina potřebuje k maximálnímu růstu (100%) třeba 30 mg/ℓ NO3- (+ další esenciální živiny ve vhodném poměru), pak k poloviční rychlosti růstu (50%) jí bude stačit přibližně 3 mg/ℓ NO3-. Z toho také logicky plyne, že pokud se u našich rostlin v akváriu začnou projevovat viditelné příznaky nedostatku živin, bohatě postačí, když přidáme do vody jen nepatrné množství hnojiva (třeba jen 1-2 mg/ℓ NO3- + odpovídající množství ostatních živin podle toho, co rostlinám chybí). Není v žádném případě nutné (a často ani žádoucí), abychom hned do akvária pumpovali nějaká obrovská kvanta živin.
  4. Celá řada akvarijních rostlin vám bude s největší pravděpodobností (při silném světle a vysoké koncentraci CO2) celkem dobře růst i při koncentraci pod 2 mg/ℓ NO3- (+ odpovídající množství dalších živin).
  5. Čím nižší koncentrace živin, tím efektivněji tyto živiny dokáží rostliny využívat. Rostliny jsou evolučně nejlépe adaptované na příjem malých dávek živin. Průměrná koncentrace živin ve většině velkých řek po celém světě je zhruba 15 mg/ℓ Ca2+, 5 mg/ℓ Mg2+, 7 mg/ℓ Na+, 1.5 mg/ℓ K+, 8 mg/ℓ Cl-. Koncentrace ostatních živin už kolísá více. Ale třeba v Amazonce (největší řece světa) je průměrná koncentrace hlavních živin následující: 6 a 8 mg/ℓ CO2, 0.7 a 0.5 mg/ℓ NO3-, 0.06 a 0.05 mg/ℓ PO43- (vždy hlavní tok vs. přítoky). Koncentrace Ca2+ se tam pohybuje v rozmezí 1-3 mg/ℓ a koncentrace Mg2+ v rozmezí 0.5-1 mg/ℓ (což představuje celkovou tvrdost pouhých 0,2-0,6°dGH). Přesto to tamním rostlinám stačí.
  6. Některé rostliny se nechovají zrovna "předpisově". Typickým zástupcem těchto rostlin v mém experimentu je například Rotala wallichii, která se v testovacích akváriích s vyššími koncentracemi živin nechovala "podle očekávání". Zatímco rostliny v prvním a druhém akváriu (kde byly koncentrace živin nejnižší) měly krátké články (internodia) s velkým počtem dlouhých listů (což je v pořádku), rostliny v ostatních akváriích měly dlouhé články s malým počtem krátkých (špatně vyvinutých) listů a jejich růstové vrcholy byly deformované (pravděpodobně díky tomu se stonek také častěji větvil, ale i tyto boční větve stonku trpěly stejnými vadami a deformacemi) → viz detaily rostlinek na fotografiích výše. Vyšší koncentrace některých živin mohou tedy očividně na určité druhy rostlin působit toxicky (pokud před touto toxicitou nejsou nějakým způsobem ochráněny). Jelikož ale toxicita prvků závisí na mnoha faktorech (např. obsahu huminových látek ve vodě, tvrdosti vody, pH, rychlosti proudění vody a v neposlení řadě i na samotné koncentraci živin v okolním prostředí), nemusí být v některých akváriích toxické účinky tak markantní, nebo se za určitých podmínek dokonce vůbec nemusí projevit. Rozhodně však nelze tvrdit, že zvýšené koncentrace živin nepůsobí na některé citlivé druhy rostlin toxicky. Pokud někdo do svého akvária přidává extrémně vysoké dávky živin, aniž by na těchto "problematických" rostlinách pozoroval nějaké negativní účinky, může to znamenat, že v jeho akváriu působí nějaké "ochranné faktory" (např. huminové kyseliny), nebo se některé prvky v jeho akvarijní vodě vysráží (např. fosforečnany reagující s železem za vzniku nerozpustných a pro-rostliny-nepřístupných sraženin), a tím se jejich potenciálně toxická koncentrace sníží na přijatelnou mez. Ne všechny rostliny však mají takto nízký práh tolerance. Některé druhy rostlin jsou schopné růst bez jakýchkoli viditelných projevů toxicity i při velmi vysokých koncentracích živin (např. Rotala rotundifolia).

Zdroje živin:

Koncentrace živin uváděné v tabulce a grafech představují celkové množství živin, které je samozřejmě možné pokrýt z různých zdrojů, ať už to bude substrát, voda, hnojivo, krmivo nebo přirozená mineralizace detritu.

Pokud tedy budete chtít rostlinám zajistit dostatečné množství všech esenciálních živin, a používáte přitom ve svém akváriu výživný substrát, nebude už samozřejmě potřeba přidávat živiny v takové míře i do vodního sloupce (dá se totiž předpokládat, že velkou část nutričních nároků rostlin pokryjí živiny obsažené v půdním substrátu). Některé živiny jsou navíc obsažené také v pitné vodě, a další živiny se do akvária dostanou z rybího krmiva, výkalů a mineralizovaného detritu. Zdrojů živin v akváriu bývá tedy mnohem více, než jen to, co tam přidáte ve formě tekutých či sypkých hnojiv. V některých případech proto ani nemusí být nutné nějaké hnojivo do vody přidávat. Například v jednom mém 60ℓ akváriu s poměrně střídmou rybí obsádkou a přiměřeným množstvím krevetek se koncentrace dusičnanů běžně pohybuje kolem 10 mg/ℓ, přestože ve vstupní (demineralizované) vodě je jejich koncentrace prakticky nulová.