Ekologie rostlinného akvária

V mantinelech zdravého rozumu a kritického myšlení

287
Publikováno: 01.05.2017, Aktualizováno: 14.05.2017

Rozpouštění CaCO3

Komentář 2018

Tento článek má sloužit jako návod na přípravu tekutého hnojiva obsahujícího pouze "čistý" vápník (Ca) bez jakýchkoli dalších příměsí či balastních látek. Nejlepší způsob, jak toho docílit, je použít k tomu výrobník sody (tzv. SodaStream).

Při tomto experimentu mi poskytoval konzultace Doc. Ing. Vladimír Sýkora, CSc. z Ústavu technologie vody a prostředí na VŠCHT Praha, jemuž tímto mnohokrát děkuji.

Proč uhličitan vápenatý?

Proč používat jako zdroj vápníku (Ca) v akváriu zrovna uhličitan vápenatý (CaCO3) a ne jiné, lépe rozpustné sloučeniny? Na to je poměrně jednoduchá odpověď: Protože s každou vápenatou solí (či jinou sloučeninou) si kromě kationtů vápníku přidáme do akvária i nějaké anionty, které jsou ale ve větším množství málokdy žádoucí. Vápník se dá do akvária přidat v několika sloučeninách: CaSO4, CaCl2, Ca(NO3)2 nebo CaCO3, případně ještě ve formě organického octanu (CH3COO)2Ca*2H2O. Kdykoli si tedy do akvária přidáme nějaký vápník, automaticky s ním (ať už si to uvědomujeme či nikoli) si tam přidáme i nemalou část síranů, chloridů, dusičnanů, uhličitanů nebo octanů. Do akvária prostě není možné přidat jen čistý vápník – bez ničeho dalšího. Pokud tedy nechceme akvarijní vodu zatěžovat přemírou síranů, chloridů či dusičnanů, můžeme použít vápník v kombinaci s poměrně neškodnými uhličitany. Problém je, že uhličitan vápenatý je ze všech běžných vápenatých solí nejméně rozpustnou sloučeninou (ve 100ℓ čisté vody se při 20°C rozpustí maximálně 2 g CaCO3). Jak ho tedy rozpustit?

Ach, ten uhličitan vápenatý!

Špatná rozpustnost CaCO3

Jak už bylo řečeno, uhličitan vápenatý je extrémně špatně rozpustnou solí. Naštěstí rozpuštěný CaCO3 reaguje s CO2 za vzniku dobře rozpustného Ca(HCO3)2 – hydrogenuhličitanu vápenatého. Podle chemických tabulek je teoretická maximální rozpustnost Ca(HCO3)2 rovna 166 g/ℓ, tj. 16,6 kg (!) na 100ℓ vody, nicméně to, že se něco rozpustit může, ještě neznamená, že se to také skutečně rozpustí, nebo že se to rozpustí rychle.

Rovnice této reakce je následující: CaCO3 + CO2 + H2O → Ca(HCO3)2

Z výše uvedené rovnice vyplývá, že na vznik 1 molu Ca(HCO3)2 se spotřebuje shodně 1 mol CO2 a 1 mol CaCO3.
Jinými slovy, z 1 molu (= 100 g) CaCO3 nám vznikne 1 mol (= 162 g) Ca(HCO3)2, přičemž se spotřebuje 1 mol (= 44 g) CO2.
Tudíž např. ze 3 g CaCO3 (= 0,03 mol) vznikne 4,86 g Ca(HCO3)2 (= 0,03 mol) a spotřebuje se při tom 1,32 g CO2 (= 0,03 mol).
Tolik praví teorie.

V praxi však přeměna špatně rozpustného CaCO3 na dobře rozpustný Ca(HCO3)2 tak snadná není, protože naráží na několik praktických překážek, které nám dosáhnout maximální možné rozpustnosti Ca(HCO3)2 v rozumně krátkém časovém horizontu prostě neumožní.

Otázka:

Jakým mechanismem tedy umožňuje oxid uhličitý uhličitanu vápenatému, aby se pomalu rozpouštěl a zvyšoval v akváriu koncentraci vápníku a alkalitu?

Odpověď:

Oxid uhličitý snižuje pH, které zase snižuje koncentraci uhličitanu, jenž je tím faktorem, který řídí rozpustnost uhličitanu vápenatého. V případě rozpouštění uhličitanu vápenatého v nádrži, do níž je přidáváno CO2, se uplatňují podle všeho dva efekty: kinetický (související s rychlostí) a rovnovážný (související s vyrovnáváním stavů).

  1. Kinetika
  2. Kinetika je rychlost, jakou se něco děje. V tomto případě je to rychlost, jakou se rozpouští uhličitan vápenatý. Hned na začátku můžeme konstatovat, že kinetika rozpouštění uhličitanů obecně je velmi pomalá.
    CO3 v čisté vodě:
    Vezmeme-li za příklad čistý uhličitan vápenatý v čisté sladké vodě, pak v této vodě není ještě žádný uhličitan, takže hybná síla posouvá reakci směrem k rozpouštění, a toto rozpouštění "by mělo být" poměrně rychlé, ale místo toho je spíše pomalé. Proč?
    CO3 v silné kyselině:
    Nyní si vezměte stejný uhličitan vápenatý, ale tentokrát v silné kyselině. Rozpustí se téměř okamžitě za vyšumění velkého množství CO2. Výchozí koncentrace uhličitanů byla stejně nízká (stejná hybná síla), ale rozpustili se rychleji. Proč?
    Vysvětlení:
    To může mít dva důvody:
    • Jedním je to, že jakmile se v čisté vodě rozpustí trochu uhličitanu, tento uhličitan (a vápník) je v blízkosti tuhé fáze (solid surface), a "rychlost desorpce" (off rate) iontů z pevného povrchu začne rychle soupeřit s "rychlostí absorpce" (on rate) uhličitanu vápenatého zpátky na tuhou fázi. Je-li však kolem spousta kyseliny, nikdy k žádné podstatné "absorpci" (on rate) nedojde, protože nikdy není na blízku žádný uhličitan.
    • Druhý důvod má co do činění s případným mechanismem odtrhávání (ripping) uhličitanu z tuhé fáze uhličitanu vápenatého. Na povrchu tuhé fáze je exponován nějaký uhličitan. Přidání kyseliny zprotonuje (daruje proton) tento exponovaný uhličitan za vzniku hydrogenuhličitanu nebo kyseliny uhličité, čímž přestane být přitahován k povrchu. Takže se tato pevná látka mnohem rychleji rozpadne.
  3. Rovnovážný stav
  4. Druhý je podle mého názoru hlavním důvodem, proč se malá část uhličitanu vápenatého rozpouští mnohem rychleji v kyselině než v čisté vodě, a může to být podstatná část vysvětlení,(way) jak pokles pH v CaCO3/CO2 reaktoru urychluje rozpouštění uhličitanu vápenatého.

Jak nejlépe rozpustit uhličitan vápenatý

Osobně jsem s většími či menšími úspěchy vyzkoušel 3 metody rozpouštění CaCO3:
(z nichž pouze poslední umožňuje rozpustit větší množství uhličitanu, což je ale vykoupeno vysokou koncentrací chloridů)

  1. CaCO3–CO2 reaktor
  2. Co budeme potřebovat:
    • Malé akvárko
    • CO2 set (např. tlakovou lahev)
    • Difuzor
    • Vnitřní filtr (nebo proudové čerpadlo)
    Ten, kdo má doma nějaké malé (10-15ℓ) akvárko s čerpadlem, difuzorem a CO2 lahví (nebo jiným zdrojem CO2), si může zásobní roztok uhličitanu vápenatého připravit následujícím způsobem:
    Postup:
    Odvažte si 6 g CaCO3, nasypte ho do malého množství čisté vody (stačí pár decilitrů), roztok důkladně promíchejte, nalijte do připraveného akvária, které naplňte alespoň 10ti litry čisté vody. Zapněte přísun CO2 a také čerpadlo (nebo vnitřní filtr), aby voda v akváriu cirkulovala a CaCO3 i CO2 se v ní lépe rozpouštělo. Ideální je použít k rozpouštění CO2 difuzor produkující jemné bublinky plynu. Čerpadlo nebo vývod filtru namiřte přímo na difuzor, aby se CO2 v maximální možné míře rozpouštělo. Cílem je mít ve vodě co nejvyšší koncentraci CO2 a nejnižší možné pH (pro srovnání: koncentrace CO2 v sodové vodě nasycené oxidem uhličitým v SodaStreamu může překračovat i 1000 mg/ℓ). I tady (stejně jako u metody "SodaStream") platí, že hrubší zrnka (hrudky) budou pravděpodobně rozpuštění dlouho odolávat a budou mít tendenci se usazovat na dně (pokud nebudete mít v akváriu dostatečně silný proud, který by jejich usazování dokázal zabránit). 6 gramů CaCO3 v 10ℓ vody se rozpustí obvykle asi za 3-5 dnů.

    1. den (14h)
    8. května (14h) = začátek pokusu. Do akvária jsem nalil 9,2ℓ čisté vody (tj. demineralizované, deionizované) o vodivosti 0 µS/cm, a přidal jsem tam 6 g sráženého CaCO3 v potravinářské kvalitě. Oxid uhličitý rozpouštím pomocí difuzoru, který mi "rozbíjí" plyn na velmi jemné bublinky, které mi strhává proud z vnitřního čerpadla a rozpouští. Hodnota pH se pohybuje v mírně kyselém rozmezí (pod 7).
    Když se ani po 5ti hodinách CaCO3 nerozpustil, přilil jsem do akvária dalších 2,3ℓ čisté vody, a zvýšil tím celkový objem vody na 11,5ℓ.

    2. den (18h)
    9. května (18h) = většina CaCO3 se rozpustila, ale část zůstala usazená na dně (interní filtr není dostatečně výkonný nato, aby usazování zabránil a udržoval ve vodním sloupci všechny - i ty těžší - částice.

    2. den (20h)
    9.5.2017 (20h) => do akvária (na dno) jsem přidal dva malé filtříky, aby "rozfoukaly" ty usazeniny na dně (na obrázku v pravém předním tohu je vidět jeden z nich; druhý je v levém zadním rohu, ale pro zákal není vidět). Voda se tím opět mléčně zakalila.

    3. den (19h)
    10. května (19h) = na hladině se vytvořil takový nehezký "vápenatý šlem" a voda zůstává pořád trochu zakalená.

    Oba malé filtříky jsem zase vyndal a v akváriu nechal jen ten původní vnitřní filtr.

    4. den (20h)
    11. května (20h) = usazeniny na dně sice z větší části zmizely a voda se opět hezky pročistila ...

    ... ale část rozpuštěného CaCO3 se vysrážela na vodní hladině, kde vytvořila tenký vápenatý "šlem" (něco jako vápenatou obdobu "mastné hladiny").
    K tomuhle podle mých zkušeností dochází vždy, když filtr (nebo čerpadlo) více čeří hladinu. Na hranici vody se vzduchem dochází pravděpodobně při čeření hladiny jednak k většímu úniku CO2 a jednak k prokysličení horní vrstvičky vody, díky čemuž přechází rozpuštěné Ca(HCO3)2 opět na CaCO3, které nám vypadává z roztoku (= vody) v podobě bílé sraženiny. Ta tentokrát neklesá ke dnu, ale drží se na hladině (pravděpodobně díky bakteriálnímu biofilmu, k němuž přilne).

    5. den (22h)
    12. května (22h) = vodu v akváriu jsem promíchal a vápenatý "škraloup" na hladině tím rozbil (rozrušil).

    Rozlámané kousky vápenaté "krusty" klesaly ihned ke dnu.

    Výsledné usazeniny na dně akvária.
    V této fázi experiment s rozpouštěním CaCO3 v nádrži s vydatným přísunem CO2 ukončuji.

    VeličinaHodnotaJednotkaJakoPřepočet
    pH006,26
    Vápník160mg/ℓCa2+22,4°dGH
    Alkalita240mg/ℓCO32-22,4°dKH
    Uhl.vápenatý400mg/ℓCaCO308,0 mM/ℓ
    Oxid uhličitý435 !!!mg/ℓCO2
    pH měřeno přístrojem Extech SDL100.
    Koncentrace vápníku a alkalinita měřeny spektrofotometrem Hanna HI-83200.
    → Teoreticky by mělo být 600 mg/ℓ (= 0,6 g) CaCO3
    → Teoretická koncentrace vypočtená na základě alkality a pH
    Závěr: Tento způsob rozpouštění CaCO3 není podle mého názoru pro přípravu zásobního roztoku Ca(HCO3)2 ideální, protože ani relativně vysoká koncentrace CO2, jíž jsme v akváriu schopni při běžném atmosferickém tlaku dosáhnout (>100 mg/ℓ), ani neustálá cirkulace vody pomocí vnitřního filtru (či proudového čerpadla) rozpouštění CaCO3 a jeho přeměnu na Ca(HCO3)2 příliš neurychlí. Část CaCO3 úplnému rozpouštění vzdoruje (a usazuje se na dně nebo se sráží na hladině), kvůli čemuž je obtížné přesně stanovit, jaké množství CaCO3 vlastně v zásobním roztoku je. 6 gramů CaCO3 se mi v ~11ℓ vody nepodařilo dokonale rozpustit ani za 4 dny (čímž ale netvrdím, že to v jiných podmínkách nepůjde). Pro použití v reálném (zaběhnutém) akváriu však tato metoda vhodná být může, neboť se dá předpokládat, že (obtížně rozpustitelná, relativně malá) část CaCO3 zapadne prostě do substrátu (nebo skončí ve filtru či skimmeru), a mléčný zákal, který při rozpouštění vznikne, by měl do druhého dne zmizet (samozřejmě, pokud to s dávkou přeženeme, může zůstat voda zakalená déle, a naopak, pokud použijeme výrazně nižší dávku, voda se pročistí třeba už za pár hodin).
  3. SodaStream
  4. Co budeme potřebovat:
    • Výrobník sody (např. SodaStream nebo Sifos, kdysi i Kovočas)
    • Lahev s uzávěrem (v případě SodaStreamu je už taková lahev jeho součástí)
    • Vzduchovací motůrek se vzduchovacím kamínkem (na následné odplynění CO2 z vody)
    Ten, kdo má doma SodaStream (výrobník sody neboli sada na výrobu domácí perlivé vody), si může menší množství uhličitanu vápenatého rozpustit s jeho pomocí. Tento přístroj funguje tak, že do něho zašroubujete bombičku s plynovou náplní CO2, která vystačí na 60-80 litrů perlivé vody. Perlivá voda se připravuje tak, že do sodastreamové (1ℓ) lahve natočíte čistou vodu, umístíte ji do výrobníku a opakovaným stiskem tlačítka nasytíte vodu požadovaným množstvím plynu (oxidu uhličitého).
    Postup:
    Odvažte si 0,6 g CaCO3 a nasypte ho do 1ℓ čisté (ideálně demineralizované či destilované) vody. Roztok důkladně promíchejte a nalijte do 1ℓ lahve od SodaStreamu. Lahev vložte do SodaStreamu a nasyťte oxidem uhličitým. Poté ji uzavřete a nechte pár dní stát, dokud se všechen prášek ve vodě dokonale nerozpustí. Hrubší zrnka (hrudky) mohou rozpuštění dlouho odolávat a budou mít tendenci se usazovat na dně (proto je vhodné čas od času lahev protřepat). Je proto možné, že nepatrná část CaCO3 zůstane nerozpuštěná. Menší množství uhličitanu se samozřejmě rozpustí rychleji. 6 gramů CaCO3 v 1ℓ vody se mi ale nepodařilo rozpustit ani za týden. Těch 0,6 g CaCO3 na 1ℓ vody je tak na hraně rozpustnosti.
    1. den (20h)
    9. května (20h) = začátek testu. Odvážil jsem 0,6 g CaCO3, rozpustil ho v 1ℓ čisté vody, nalil do lahve od SodaStreamu a nasytil (pod tlakem) oxidem uhličitým. Lahve jsem hned uzavřel a protřepal. Drtivá většina CaCO3 se prakticky ihned rozpustila a voda byla na pohled čirá, bez zákalu. Při bližším pohledu ale zůstala ve vodě trocha nerozpuštěných zrnek (hrudek?). Na fotce to ale není moc vidět.

    2. den (20h)
    10. května (19h) = Lahev jsem znovu natlakoval v SodaStreamu. Nedokážu posoudit, jestli těch usazenin ubylo. Ve vodě jsou při bližším pohledu patrná nerozpuštěná zrníčka. Jinak je ale voda čirá, bez zákalu, a to i při protřepání. Řekl bych, že co šlo, to se rozpustilo, a zůstaly jen obtížně rozpustitelné zbytky (možná i nějaké nečistoty?).

    Tady jsou ty nerozpuštěné "drobky" vidět trochu lépe (viz ty bílé "tečky" ve vodě):

    3. den (20h)
    11. května (20h) = ve vodě už nejsou vidět žádná nerozpuštěná zrníčka CaCO3 (ani když lahev otočím vzhůru nohama). Veškerý uhličitan vápenatý se zdá být dokonale rozpuštěný. Voda je krásně čistá a průzračná (bez zákalu).
    Sodovku jsem následně "vybublinkoval", tj. několikrát protřepal a povolil opatrně víčko lahve, tak aby přebytečný CO2 z vody vyprchal. Rád bych zjistil, jestli se po vyprchání CO2 z roztoku ve vodě opět nevysráží CaCO3.

    4. den (18h)
    12. května (18h) = ani po jednom dnu "odstátí" (při povoleném víčku) nejsou ve vodě patrné žádné viditelné usazeniny či sraženiny. Vypadá to tedy, že rozpuštěný Ca(HCO3)2 vypadá stabilně a z roztoku ani po vyprchání CO2 "nevypadne", což je rozhodně dobrá zpráva.


    5. den (20h)
    13. května (20h) = rozpuštěný Ca(HCO3)2 zůstává podle všeho pořád stabilní.
    V této fázi experiment s rozpouštěním CaCO3 v sodastreamové lahvi ukončuji.
    VeličinaHodnotaJednotkaJakoPřepočet
    pH0006,02
    Vápník0230mg/ℓCa2+32,2°dGH
    Alkalita0345mg/ℓCO32-32,2°dKH
    Uhl.vápenatý0575mg/ℓCaCO311,5 mM/ℓ
    Oxid uhličitý1085 !!!mg/ℓCO2
    pH měřeno přístrojem Extech SDL100.
    Koncentrace vápníku a alkalinita měřeny spektrofotometrem Hanna HI-83200.
    → Teoreticky by mělo být 600 mg/ℓ (= 0,6 g) CaCO3
    → Teoretická koncentrace vypočtená na základě alkality a pH
    Odplynění CO2
    Pomocí vzduchovacího motůrku (se vzduchovacím kamínkem ponořeným do sodastreamové lahve) jsem přebytečné množství CO2 z vody odstranil. Při provzdušňování sodové vody by nemělo pH stoupnout nad 8, protože při vyšším pH začne docházet ke stále mohutnějšímu srážení CO32-.
    Parametry mojí sodové vody:
    Množství rozpuštěného CaCO3:
         0,6 g v 0,9ℓ vody (= 37.3°dKH, pH 5.50)
         → 4339 mg/ℓ CO2
         → 0813 mg/ℓ HCO3-
         → 0000 mg/ℓ CO32-
         (vysrážené množství CaCO3: 0 mg/ℓ)
    Po 8mi minutách provzdušňování jsem se dostal na pH 7,60:
         → 034.3 mg/ℓ CO2
         → 811.0 mg/ℓ HCO3-
         → 001.4 mg/ℓ CO32-
         (vysrážené množství CaCO3: 1.4 mg/ℓ)

    Pro srovnání:
    pH 8.00 = 13.6 mg/ℓ CO2, 806 mg/ℓ HCO3-, 03.5 mg/ℓ CO32- (vysrážené množství CaCO3: 03.5 mg/ℓ)
    pH 9.00 = 01.3 mg/ℓ CO2, 746 mg/ℓ HCO3-, 32.2 mg/ℓ CO32- (vysrážené množství CaCO3: 32.2 mg/ℓ)

    Závěr: Tato metoda rozpouštění CaCO3 a přípravy zásobního roztoku Ca(HCO3)2 se zdá být v domácích podmínkách nejefektivnější. Na co je však třeba u této metody pamatovat, je extrémně vysoká koncentrace rozpuštěného CO2, která u všech sodovek zcela běžně překračuje 1000 mg/ℓ. Proto je nutné před použitím tohoto zásobního roztoku Ca(HCO3)2 v akváriu většinu CO2 z vody vytěsnit,x) k čemuž se nejlépe hodí vzduchovací motůrek se vduchovacím kamínkem (vodu je třeba několik minut vydatně provzdušňovat). Množství CaCO3, které je možné tímto způsobem rozpustit, závisí samozřejmě na době, kterou jste ochotni čekat. 0,6 g CaCO3 se v 1ℓ lahvi od SodaStreamu dokonale rozpustí za 3 dny. Rozpuštění většího množství bude trvat samozřejmě déle.
    x) Upozornění: Pozor na to, abyste z roztoku Ca(HCO3)2 nevytěsnili veškeré CO2! Pokud totiž vydatným provzdušňováním vytěsníte z vody příliš mnoho CO2 a pH tohoto roztoku stoupne nad ~8, rozpuštěný Ca(HCO3)2 začne opět přecházet do podoby CaCO3, čímž se z roztoku vysráží (roztok se buď znovu mléčně zakalí, nebo se v něm objeví malé hrudky uhličitanu vápenatého). Při probublávání roztoku vzduchovacím kamínkem je proto potřeba pečlivě sledovat pH. Jakmile se začne blížit této hodnotě, vzduchování je třeba přerušit a lahev uzavřít, aby se zabránilo dalšímu úniku CO2 (a s tím spojeným poklesem pH). Pouze rozpuštěný CO2 totiž udrží Ca(HCO3)2 v roztoku! Podle mých zkušeností stačí pár desítek minut vydatného provzdušňování na to, aby z roztoku veškerý oxid uhličitý unikl a pH stouplo výrazně nad 8. Já se při provzdušňování snažím nepřekročit pH 8 (obvykle cílím na pH 7.6).
  5. Chlorovodice (HCl)
  6. Pozor: Koncentrovaná kyselina chlorovodíková je velmi těkavá!
    Kapalina se odpařuje za tvorby silně leptavé mlhy (chlorovodíku) !
    Rozhodně při práci s ní doporučuji používat ochranné pomůcky (gumové rukavice, respirátor, brýle) !
    Nejúčinnější metoda rozpouštění CaCO3, která má ovšem jednu velkou nevýhodu, a tou je přílišné zvýšení koncentrace chloridů na úkor (hydrogen)uhličitanů. Při aplikaci silné kyseliny chlorovodíkové do vody s uhličitanem vápenatým dochází k následující reakci: CaCO3 + 2HCl → CaCl2 + H2O + CO2. To znamená, že kyselina se ve vodě "rozpadne" (disociuje) na chlorid a vodík. Vodík si k sobě z uhličitanu vápenatého "odtrhne" uhličitan, a chlorid se spojí s uvolněným vápníkem. Přitom nám (jako odpadní produkt) vznikne velké množství oxidu uhličitého, který ale rychle z vody "vyšumí". Na kompletní "neutralizaci" 0,6 g (600 mg) CaCO3 (resp. jeho přeměnu na CaCl2) budeme potřebovat 1,07 mℓ 35% roztoku HCl.
    Postup výpočtu:
    1) CaCO3 + 2HCl → CaCl2 + H2O + CO2
    2) K neutralizaci 1 molu CaCO3 budeme potřebovat 2 moly HCl
    3) 1M CaCO3 = 100 g, tudíž 0,6 g = 0,006 M
    4) Na neutralizaci 0,006 M (= 0,6 g) CaCO3 budeme potřebovat dvojnásobek HCl, tj. 0,012 M
    5) 1M HCl = 36,46 g, tudíž 0,012 M = 0,44 g čisté, neředěné HCl
    6) Kolik je to 35% HCl? x = 0,44*100/35 = 1,257 g
    7) Kolik je to mℓ? V = m/ρ (ρ = 1,174 g/cm3), takže V = 1,257/1,174 = 1,07 mℓ
    Vznikne nám však při tom stejné množství chloridů (tj. 0,012 M). Na každých 0,6 g CaCO3 tedy vznikne 0,42 g Cl- (a navíc se zcela vyčerpá alkalita).
    Postup:
    Odvažte si 0,6 g CaCO3, nasypte ho do 1ℓ čisté vody a roztok důkladně promíchejte. Poté si do injekční stříkačky naberte přibližně 1 mℓ roztoku 35% kyseliny chlorovodíkové a opatrně dávku aplikujte do vody s uhličitanem vápenatým za stálého míchání. Ve vodě bude vznikat množství bublinek oxidu uhličitého, který rychle "vyšumí", a zároveň z vody "zmizí" všechny uhličitany (tj. alkalita klesne na nulu).
    Závěr: