Ekologie rostlinného akvária

V mantinelech zdravého rozumu a kritického myšlení

193
Publikováno: 29.09.2017, Aktualizováno: 29.09.2017

Kuchařka akvarijních rostlin

Komentář 2018

"Kuchařka akvarijních rostlin" byl v podstatě můj největší cíl, jehož jsem chtěl svými experimenty dosáhnout. Chtěl jsem vytvořit jakýsi malý atlásek několika vybraných akvarijních rostlin, ve kterém by bylo popsáno, co přesně daná rostlina potřebuje k dobrému růstu. Mělo se jednat o experimentálně ověřená data, což znamená, že u každého, kdo by se tím návodem řídil, by se dostavily zaručeně dobré výsledky (při dodržení všech nutných podmínek – např. parametrů vody a předepsaných koncentrací živin). Neměl jsem ambici vytvořit nějaké velké dílo. Chtěl jsem takto detailně "zmapovat" jen zhruba 10 vybraných druhů rostlin, na kterých bych ukázal, jaké mají nároky (tj. preference). Něco takového totiž podle mého názoru v akvaristice bytostně chybí. Akvaristé donekonečna spekulují, co ta či ona rostlina potřebuje k dobrému růstu, ale nikdo se nenamáhá to experimentálně (tj. vědecky, korektně, objektivně) ověřit. Dodnes jsem přesvědčen o tom, že je to velmi důležitý projekt, na jehož dotažení už ale nemám sil. Každopádně dnes už vím, že parametry vody (potažmo koncentrace a správný poměr živin ve vodním sloupci) nejsou pravděpodobně tak důležité jako parametry sedimentu. Pokud by se nám podařilo "namíchat" si správný sediment, měli bychom možná (alespoň z převážné části) vyhráno.

"Čistota, pořádek a dobré vyhovění každé i maličké věci v kuchyni jest základ celého umění kuchařského; pročež přáti jest, aby si nastávající kuchařky následujícího poučení bedlivě všimly."
— Magdalena Dobromila Rettigová
Tento článek je rozpracovaný ...

K čemu slouží kuchařka

Kuchařka slouží jako základní kuchyňská pomůcka pro přípravu jídel, která obsahuje seznam vybraných jídel a ověřený postup jejich přípravy.

"Kuchařka akvarijních rostlin" má sloužit jako pomůcka pro úspěšné pěstování vybraných druhů akvarijních rostlin.

Rostlinná akvaristika přibližně v té podobě, v jaké jí dnes známe, vznikla v 80. letech 20. století, tj. před více než 30ti lety. Přesto dodnes nevíme, co přesně konkrétní druhy akvarijních rostlin ve skutečnosti preferují, co jim škodí, a jak tedy docílit toho, aby se jim v konkrétním akváriu dařilo. Jinými slovy, chybí nám recept na jejich pěstování.

Subjektivní vs. objektivní informace

Do jisté míry se o to sice snaží různé "atlasy akvarijních rostlin" (ať už publikované knižně nebo na webu), jejichž "recepty" se však nezakládají na výsledcích kontrolovaných experimentů, ale téměř výhradně jen na subjektivních zkušenostech akvaristů získaných v prostředí konkrétních akvárií, kde většina faktorů (které mohly mít na výsledek vliv) není bohužel známa a detailně popsána.

Jakkoli jsou subjektivní zkušenosti cenné, nejsou zpravidla přenositelné, neboť v jiném prostředí, kde se mohou uplatňovat jiné faktory, může být (a zpravidla i bývá) výsledek odlišný. Pokud tedy někomu nějaká rostlina dobře roste v akváriu, kde používá silné osvětlení s vydatným přihnojováním oxidem uhličitým a dalšími živinami, nemusí dobře růst v jiném akváriu, byť se tam také používá silné osvětlení a vydatné přihnojování. Důvodů mohou být desítky - počínaje odlišným spektrem světla, teplotou, redoxem, substrátem či rychlostí cirkulace vody, a konče odlišnými fyzikálními parametry či chemickým složením pitné nebo akvarijní vody. Pokud akvarista, který sdílí své subjektivní zkušenosti, nepopíše detailně všechny tyto parametry (faktory), je obtížné (ne-li přímo nemožné) jeho zkušenosti napodobit, a docílit tak podobných výsledků.

Tato složitá situace se dále komplikuje ještě i tím, jak si jednotliví akvaristé své úspěchy či neúspěchy vykládají. Většina akvaristů si neuvědomuje, co všechno může růst a kondici jejich rostlin ovlivňovat, a tak se často soustředí jen na několik málo faktorů, o jejichž potenciálním vlivu na výsledek ví (nebo tuší). Nezřídka pak vyvozují závěry, které nemusejí být vůbec správné. Podobných příkladů je na internetu bohužel bezpočet.

Řada akvaristů se domnívá, že přijít na příčinu problémů s pěstováním rostlin je vcelku snadné a stačí k tomu jen pozorovat, jak jejich akvárium reaguje na změny, které v něm provádějí. To je ale omyl, protože ve skutečnosti to zas tak jednoduché není a změna, kterou ve svém akváriu provedou, může mít vliv na celou řadu dalších faktorů, které pak ovlivní výsledek. To, co se tedy akvaristovi jeví jako příčina, nemusí skutečnou příčinou vůbec být. Může to klidně být jen jeden z dílů skládačky, který zapadl na své místo a spustil koloběh reakcí, které měly nakonec za následek dobrý růst jeho rostlin. Jiný akvarista ale může mít ve svém akváriu úplně jinou situaci, a dílek, který pomohl kolegovi, nemusí do jeho skládačky pasovat.

Řízené experimenty – 1. krok (položení základů)

Tento problém se dá vyřešit jen tak, že začneme chování rostlin studovat v řízeném prostředí, tj. v takovém prostředí, v němž budeme mít pod kontrolou (tj. budeme moci řídit či ovládat) všechny faktory, které mohou mít vliv na konečný výsledek. Každý si asi uvědomuje, že čím více faktorů vám bude v akváriu vstupovat do hry, tím složitější bude mít je všechny pod kontrolou a vědět, jak se navzájem ovlivňují. Proto by v experimentálním akváriu mělo být naším cílem všechny zbytečné faktory eliminovat a nechat si tam jen ty, bez kterých to nepůjde. Vodní rostliny k dobrému růstu potřebují v podstatě jen několik málo základních věcí jako světlo, vodu, živiny a absenci toxických látek. Chceme-li tedy zjistit, co daná rostlina potřebuje k dobrému růstu, měli bychom ji umístit do malého akvária, kde bude mít jen tyto základní věci a nic jiného. Pak už jen stačí použít vhodné osvětlení a namíchat si vodu (s konkrétními fyzikálně-chemickými parametry), kterou nabídneme rostlinám k "vyzkoušení". Pokud se to rostlinám nebude líbit, získáme poznatek, že voda s danými parametry příslušné rostlině nevyhovuje. Jednotlivé parametry této vody pak můžeme cíleně měnit a sledovat, jak na to konkrétní rostlina zareaguje. Tímto způsobem se můžeme po čase dopátrat optimálního složení vody pro pěstovaní konkrétní rostliny.

Aplikace výsledků do praxe – 2. krok (stavba domu)

Takto získané poznatky jsou však jen polovičním úspěchem, protože jsme zatím získali jen holá fakta, která však zatím platí jen ve sterilním prostředí experimentálních akvárií. Jak všichni víme, v reálném prostředí běžného rostlinného akvária vstupuje do hry celá řada dalších faktorů, které jsme v experimentálních akváriích záměrně "vyřadili ze hry" (tj. eliminovali). Dalším krokem je proto zjistit, zda a jakým způsobem bude nutné recept (získaný v předchozím kroku) upravit, případně jaké další kroky bude nutné podniknout, abychom vytvořili ve svém rostlinném akváriu stejné (nebo alespoň v zásadních věcech podobné) prostředí, jaké jsme měli v experimentálním akváriu.

Často se nám totiž může stát, že zatímco v experimentálním akváriu nám daná rostlina v namíchané vodě poroste skvěle, v rostlinném akváriu s rybami, filtrací a substrátem se jí povede špatně, přestože jsme dali do vody stejné množství živin. Proč? Protože v rostlinném akváriu mohly k tomuto původnímu množství živin nějaké další živiny přibýt (např. z výkalů ryb, rozkládajících se zbytků krmiva, nebo nacucaného substrátu), nebo z toho jiné živiny naopak ubýt (např. v důsledku půdní sorpce nebo oxidace a vysrážení ve filtru). Kvůli tomu už prýty a kořeny rostlin v reálném akváriu neporostou logicky ve stejném prostředí, v jakém rostly v experimentálním akváriu. V reálném akváriu proto není tak snadné zajistit, abychom měli ve vodě či substrátu přesně to, co tam chceme mít – tj. přesně to, co jsme měli v experimentálním akváriu. To je hlavní podstatou problému při převádění receptury z experimentálního akvária do reálného akvária. Abychom docílili požadovaných parametrů vody a substrátu v reálném rostlinném akváriu, je třeba v návrhu receptury zohlednit všechny nové faktory.

"Prozíravý člověk založí svůj dům na skále. Když pak přijdou deště s povodní a vichřice se opře do jeho zdí, dům vydrží, protože je postaven na skále. Pošetilý člověk založí svůj dům na písku. Když pak přijdou deště, zaplaví krajinu a prudká vichřice se opře do zdí domu. A ten se zřítí s velkým rachotem." (Matouš 7:24-27)

Řízené experimenty nám ale poskytnou nezbytný základ (jistotu), na kterém můžeme stavět, a vodítko, kterým se můžeme řídit. Vědecké experimenty jsou bezcenné, pokud se jejich výsledky nedají použít v běžném (reálném) rostlinném akváriu. Mnohem bezcennější jsou ale subjektivní zkušenosti akvaristů, které se nezakládají na solidních základech.*

* K čemu je nám například zkušenost akvaristy (např. Toma Barra), kterému v jeho akváriu sice spousta rostlin roste skvěle, ale on nezná (nebo nám odmítne sdělit) všechny podstatné parametry svého akvária, a my tak nebudeme nikdy schopni toto jeho prostředí ve svém akváriu napodobit? Podaří se nám možná s obtížemi zjistit, jaké živiny do svého akvária přidává, ale neznáme už přesné složení jeho pitné vody nebo vlastnosti jeho substrátu, a už vůbec nevíme, co s tím vším udělá jeho velký mokro-suchý filtr.