Marcel Goliaš
V mantinelech zdravého rozumu a kritického myšlení
 Filosofie  Pravým účelem filosofie je najít přirozenými prostředky (tj. rozumem) pravdu o cíli a smyslu lidského života. Vše ostatní je tomuto podřízeno. Vše ostatní k tomuto směřuje. Filosofie se tak snaží odpovědět na otázky, které lidstvo trápily už od počátků: Kdo je člověk (tj. otázka po naší podstatě)? Kam směřujeme (tj. jaký je náš cíl a smysl života, jací máme být)? Je lidská duše nesmrtelná, nebo smrtí všechno končí? Existuje nějaký Stvořitel, Prvopočátek všeho, Bůh? A je vůbec člověk schopen pravdu o těchto věcech poznat? Existuje vůbec pravda, a pokud ano, je přirozeně poznatelná? Na tyto (a podobné) otázky může dát člověku spolehlivou odpověď jedině filosofie, neboť ta jediná disponuje adekvátními nástroji a metodami, které tyto problémy dokáží „rozlousknout“ a odhalit nám jádro pravdy. Každodenní zkušenost s omylem by nás však měla vést k obezřetnosti. Nebudeme-li o těchto věcech přemýšlet správně (tj. logicky, kriticky a s notnou dávkou sebereflexe), těžko vybředneme z bahna omylu. |
 Náboženství  Vůči náboženství panuje v moderní době značná skepse. Tisíciletá historie náboženství a přirozené náboženské založení člověka se dnes hází do koše jako zastaralé, překonané či nevědecké. Čím více se ale kritici náboženství snaží toto náboženské cítění v lidech potlačovat, shazovat či dokonce vymýtit, tím jasněji se ukazuje, že to není možné. Proč? Protože jak ukazuje už sama filosofie (pomocí racionálních důkazů), existenci Boha jakožto První příčiny všech vzniklých věcí, nelze smysluplně popřít, a každý, kdo se o to snaží, se nevyhnutelně dostává do rozporů. Pokud ale nějaký Bůh skutečně existuje, pak je nanejvýš rozumné snažit se přijít na to, jaké má vlastně s námi (a s celým tímto světem) úmysly. Jen hlupák (tváří v tvář nevyvratitelnému důkazu Boží existence) může žít tak, jakoby žádný Bůh neexistoval. Jenže náboženských představ existuje celá řada. Nejsou-li však tyto představy založeny na pravdivém poznání, vycházejí z dogmatických předsudků a víry v mýty. Jak tedy spolehlivě zjistit, které náboženské představy jsou správné? |
 Křesťanství  Křesťanství představuje jediné náboženství, které neodporuje racionálním filosofickým závěrům o struktuře reality, o Bohu, o člověku ani o cíli a smyslu lidského života, a zároveň je pravdivost jeho poselství doložena řadou věrohodných historických svědectví. To nám poskytuje dostatečně přesvědčivé důvody k tomu, abychom ho brali vážně a mohli se s velkou mírou důvěry (hraničící s jistotou) spolehnout na to, že se vskutku jedná o pravé a nefalšované Boží zjevení.
Pouze křesťanství učí (zcela v souladu s filosofickými závěry), že člověk je svébytnou bytostí, jejíž nejvlastnějším cílem je zdokonalit svůj život
výchovou, která spočívá v úsilí o vymýcení špatných návyků a osvojení si návyků dobrých, které mají vést k láskyplnému soužití s druhými.
Kromě toho nám navíc odhaluje, že člověk tohoto cíle sám od sebe dosáhnout nemůže, protože v důsledku vzpoury proti Bohu, onemocněl sobectvím,
které prorostlo hluboko do jeho duše.
Bůh nás však natolik miloval, že všem smrtelně nemocným nabídl účinný lék.
Avšak „bez práce nejsou koláče“!
|
Objektivní pravda existuje a lze ji poznat s jistotou